Nebezpečí od Sluníčka

25. října 2014 v 19:15 | Mikoláš Chromík |  O přírodě



Zdravím Vás přátelé,

tentokrát pro Vás mám článek o Slunci, jak se dotýká našeho života a tedy jeden z příkladů, proč má smysl o světě uvažovat v měřítku megasvěta, protože dokonce (pro mě ne překvapivě) projevy sluneční aktivity mají vliv na porodnost, reakční schopnost lidí, což zvyšuje počet autonehod, počet srdečních kolapsů, vypadků proudů a tak dáááále, je toho velice mnoho. Popíši zde prozatím to, co za tím vším původně stojí.

Každý z nás už někdy jistě slyšel, že na Slunci se objevila erupce a vyvrhla kus svého plazmatu (látky, ze které je Slunce složeno) do okolního prostoru. Je to způsobeno hroucením magnetických polí, které do té doby fungují něco jako poklička v papiňáku na vaření. Hroutí se v aktivních oblastech, tedy v místech, kde tato silná magnetická pole vytváčí tzv. sluneční skvrny. To vede k vývrhu žhavého plazmatu (protože tato magnetická poklička už nesnesla další nárust tepla), který intenzivně září v rentgenovém a gama záření. Pokud oblak plazmatu přesahuje rychlost 610 km/s, což je úniková rychlost u Slunce, putuje meziplanetárním prostorem dále. Pokud ne, tak padá zpátky do Slunce. Mohou mít rychlost i 1000 km/s.

Fotosféra je deklarována jako povrch Slunce, na kterém jsou právě ony skvrny. Chronosféra následuje hned po fotosféře. Fotosféra má teplotu kolem 4 300 °C a chronosféra až 10 000 °C a sahá přibližně 3 000 km do výšky. Určitě vás napadá otázka, proč teplota sluneční atmosféry stoupá se vzdáleností od něj. Nemělo by to být naopak? Mohou za to rázové vlny, které mají svou příčinu v konvektivních procesech (promíchávání plazmatu pod povrchem Slunce). Kdybychom teď měli možnost být blízko nad fotosférou, slyšeli bychom rázové vlny jako ohlušující hukot, ani bubínky by to nestačily. Díky velmi nízké hustotě chronosféry a koróny se částice v nich rázovou vlnou snadno rozkmitají a pohyb, nebo množství pohybu jednoduše znamená teplo.

Rozhraní mezi chromosférou a korónou není přesně dáno, jsou to přece jen dvě plynné vrstvy, které se tu a tam překrývají. Teplota v koróně může dosahovat 2 - 3 miliónů °C. Jako rozpínání koróny, nejvyšší vrstvy sluneční atmostféry, je může pokládat sluneční vítr.

Sluneční vítr se skládá z nabitých částic vanoucích směrem od Slunce. Jeho mohutnost se mění podle sluneční (magnetické) aktivity. Rychlost je v rozmezí 300 - 700 km/s. Může ho zpomalovat magnetické pole aktivních oblastí, nad nimi tedy vzniká pomalý sluneční vítr.

Sluneční vítr může způsobovat poruchy družic, které jsou důležité pro komunikaci po celém světě. Se svými elektricky nabitými částicemi může sluneční vítr vytvářet falešné signály v obvodech a družice budou pak posílat nesmyslná data, nebo hůř, vyřadí je to z provozu úplně.

Sluneční výbuch je ovšem vůbec nejsilnějším projevem sluneční aktivity. Jde o mohutný oblak plazmatu, jímž prochází magnetické siločáry ukotvené ve fotosféře, rozpíná se přes korónu do meziplanetárního prostoru, může vážit až 50 miliard tun. Má velkou kinetickou (pohybovou) energii a chová se jako rázová vlna. Jinak řečeno, je to rychle letící zmagnetizovaný oblak plazmatu. K Zemi takový oblak doletí od výbuchu za 2 - 3 dny, kdy bude mít rychlost 500 km/s, hustota částic je 10x vyšší než u slunečního větru.

Tyto záležitosti mohou působit na naši planetu a na její atmosféru, což má za následek mnoho dalších jevů, od vymazání veškerých pametí počítačů až po "zhození" satelitů z oběžné dráhy tvrdě na Zem.

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných:






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama