Tiše kradou svobodnou vůli ...

25. října 2014 v 16:31 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Milí přátelé,


je mi líto, že teď nemám moc času psát, mrzí mě to, protože když Vám "neřeknu" já, to co si myslím, tak to určitě nikdo jiný za mě neudělá. Konkrétně teď se pokusím alespoň nastínit, na co jsem v nedávné době, přišel (vlastním pozorováním) a co je až šokující….

Když mě temná strana osudu, v jedné mé části života, přivedla do toho nejhoršího, co už bylo za hranicí mé snesitelnosti, začal jsem se modlit. Neobjevil se žádný náhlý blesk nebo něco podobného. Nýbrž v jeden moment, během celého prokletého dne, jsem se otevřel a přesně v tento moment jsem uslyšel od jednoho člověka, jak říká naprosto to, co jsem potřeboval slyšet. Že by se jednalo o Boží odpověď? To nechám na každém z Vás, ale zvedl jsem se a věděl přesně co dál v životě dělat.

Když někomu řeknu, že víra ve vlastní názor, je tou nejdůležitější formou víry, tak se může někomu zdát, že jsem egoista a nabádám k anarchii a podobně. Není tomu tak, víte proč? Protože soudobá společnost se Vás snaží přesvědčit, že by vznikl chaos a všeobecné zlo, kdybychom všichni ze srdce říkali věci, o kterých jsme přesvědčeni na vlastní kůži. Chtějí nás naučit, že naše svobodné vůle jsou zkrátka zbytečné, ale jak říkám, ani za mě nikdo neřekne to, co chci říci já.

Jedinečné narození každého z nás zde není omylem! Nevěřím, že zde pro vás píši tisíce slov pro pouhou náhodu do větru, ale jsem přesvědčen, že má slova, stejně tak jako ty Vaše, mohou měnit svět. Každý zde se narodil s jedinečnými dědičnými informacemi a také každý z Vás má jedinečný názor. S Vaším názorem se v plánech společnosti počítá, a proto za tímto postojem budete stát -> protože jste se narodili. Jestli za ním stát nebudete, všechno co postavíme, bude padat.
Člověk, jako takový, je nemocný, nemocný virem lenosti. Většina lidí jsou líní až do takové míry, že si vlastní názory nejsou ochotni udělat. Na počátku 20. Století vznikaly umělecké směry, jejichž cílem bylo vyvolat v člověku někde uvnitř nutkání k tomu, aby si vytvářeli svůj názor. Například obrazem krásného vycházejícího slunce, nebo neobvyklým surrealistickým zobrazením času, Salvatora Daliho … aby alespoň řekli, že jim to přijde pozoruhodné, nebo podivné, aby řekli, co cítí. A nebylo to jen tak, tito významní lidé, umělci si totiž uvědomovali, že absence individuálního názoru v nás, je příčinou zvyšujícího se napětí mezi masovými stranami, a čím masivnější byly tyto strany, tím blíže a blíže byla válka. Masové hromobití jednoho postoje je nástrojem lidské hlouposti a příčinou globálně tragických událostí.

Troufám si říci, že kdybychom zachovávaly každý svou identitu a svůj hlas nechali volat po tom, o čem si každý zvláště myslíme, že je potřebné, pak bychom zde měli velmi dynamickou společnost s vysokou úrovní koordinace.


Jenomže vidíme to krásně, my tu víru nemáme. Kdo z nás je ochoten se postavit statečně za vlastní názor, aniž by ho hlásal ještě někdo jiný. Málo kdo je toho schopný, a raději mlčí, když není nikdo, ke komu by se přidal… Pak je to samo-znehodnocení existence života, daného jedince.

Věřte, že každý zde, u pc sedící, nebo každý žijící na této planetě má svůj úkol. Proto se říká: "Nesuďte, nebo budete souzeni!", proč se to říká? Protože každý má na tomto světě účel života daný. Máli někdo tendenci tvrdit, že jeho narození byl pouhý omyl, tedy že nemá smysl, tak se velmi omlouvám, ale takový člověk potřebuje psychiatrickou pomoc jako soli.

Aby naše cesta měla správný cíl a správný směr, musíme být připravení, musíme studovat. V podstatě mezi mnou a sedmdesátiletým člověkem není rozdílu. My všichni zde jsme totiž velice neponaučitelní studenti života.

Nemusíme se bát, že by z uznávání individuálního názoru vznikla zničující anarchie. Naprosto ne! Neboť tento vlastní názor máme povinně opečovávat procesem poznávání moudrosti, která je všude kolem nás, jen ji musíme umět přijímat a všímat si ji. Hloupost sama osobně totiž přitahuje pozornost lidí o dost více, jako tupý, všemu se smějící šašek.

První vzdělání se nám v podstatě dostává od matek. Další může pocházet ze škol a pro ty všímavé, může být chrámem vědomostí už samotná příroda. Ve studiu přírody se totiž zcela jistě už objevují nějaká pojítka ke skrytým kořenům funkcí celého vesmíru, jehož jsme součástí.

Nepodceňujte se, nýbrž mějte odvahu upozornit ty, co podceňují druhé. Máme podceňovat někoho, kdo s naším názorem nesouhlasí? Položte si otázku, proč se s tím člověkem hádáte… Jestli to má důvod, že je to třeba pro Vás člověk důležitý, nechte ho tak. Protože jestli je chytrý a "správný" tak jak si myslíte, měl by na to studiem "okolního názoru" přijít, nebo naopak vy stejným způsobem dojdete k tomu, že měl pravdu.

Tedy naši vůli definuji jako užívání našeho poznání životních pravidel, protože věříme, že to je soubor zvyků, díky kterým život vzkvétá. Naše vůle, je také to jediné, co skutečně vlastníme a proto ji musíme ostražitě chránit před škůdci. Proto skutečné naplnění života je oběť za naši vůli. Mládež, jejíž součástí jsem, je ovšem pohodlná obětovat pouhý čas pro to, aby alespoň zjistili, co je baví a nehazardovali tak se svým životem. Obětování vyjadřuje míru naší víry v naše postoje.


Náš názor je přesně ta nebezpečná zbraň, která může všechno změnit, proto je nám brán, aniž bychom si toho byli nějak více vědomi. V dnešním světě můžeme pozorovat, jak se snaží "figurky lidské hlouposti" vzít člověku jeho vlastní identitu. Snaží se nás donutit masově vyznávat, zastávat styl a postoj druhého člověka, či početnější skupiny. Např. celebrity, politici … lidé zkrátka známí, ale už se málo ptáme, zda skutečně jednají správně.
Když vidím svou vrstevnickou společnost, tak se jedná až o demagogické následovnictví za falešnou představou něčeho, co se maskuje jako něco užitečného. A vůbec nestudují, zda je snažení těchto primadon k užitku. Jsou okradeni o svůj řev a jedinečný žár ze srdce pro svůj názor. Do každého z těchto lidí je nakopírován ten stejný falešný blaf, který nemá hodnotu, jaké si my skutečně můžeme cenit. S takovými nevolníky, zbavenými vlastní vůle se nám život k lepším zítřkům pohnout nepovede -> vlastní vůle však nemusí být zbaveni navždy. Vlastní vůle se vrací tehdy, kdy si uvědomí, že nechtějí být nástrojem postoje bytosti, která kolektivu škodí. To je nebezpečí, na které si musíme dát pozor.

Stát si za svým názorem, může být trochu trochu zavádějící. My nesmíme s názorem jen stát, ale musíme s ním kráčet vpřed.


Proto je pro nás svět takový jaký je, protože dobrovolně dovolujeme nepravým osobám mít jakoukoli moc. Lenost je vážně nejdokonalejší virus.


Změny se bez naší oběti neobejdou.


Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 María María | Web | 21. února 2015 v 16:47 | Reagovat

Tak nevím, ale když narazím na článek, kde se píše, co MUSÍM dělat, abych měla vlastní názor a svobodnou vůli, tak se mi to nějak nezdá. :-?

2 Mikoláš Chromík Mikoláš Chromík | 21. února 2015 v 16:56 | Reagovat

[1]: Důležité je hlavně mít ten svůj názor, nepapouškovat .... to ostatní je už můj předpoklad, jak by takový názor měl vypadat a to je už na každém zvláště, jestli si z toho někdo něco vezme, nebo ne

3 George George | Web | 16. března 2015 v 16:16 | Reagovat

Velice dobrý článek! :)

4 Mikoláš Chromík Mikoláš Chromík | 16. března 2015 v 18:18 | Reagovat

[3]: děkuji za pochvalu :-) těší mě to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama