Březen 2015

Význam odpuštění

25. března 2015 v 16:46 | Mikoláš Chromík |  O společnosti



Zdravím přátelé,

Už jsem tu napsal spoustu článků o důležitosti individuality jednotlivce. Pokud bych parafrázoval Einsteina, tak vám povím: "Individualita má nedocenitelný význam, jen z individuální mysli totiž vychází nedocenitelné myšlenky, které mění svět".

Ale dnes nechci rozebírat význam individuality lidské mysli, ale budete ji muset, při čtení tohoto článku, použít.

Dnes se chci bavit o významu odpuštění, jak je důležité a mocné ve vztazích lidské společnosti. Ve starověku byly kultury, jako například Řecko, Sumer, Persie atd., které měli ve své ekonomii pojem, jenž dnešní praktická ekonomika nezná -> anulování dluhů. Během své existence totiž začali docházet k tomu, že se dostávají do hluboké recesivní krize,kvůli platnosti dluhů trvajících např. přes 4 generace. Člověk, který má dluhy nic nekupuje a snaží se jen splácet,tudíž výrobní průmysl (nedostatkem poptávky) upadá -> nemá základní zisk.

Toto je hmatatelný příklad významnosti odpuštění, dnes se tato situace opakuje a opakovala se několikrát, a to od éry starověkého Říma. To Římané byli totiž první, kdo odmítli odpouštět dluhy, začali je zákeřně vynucovat armádou a od té doby neumí svět řešit finanční krize jinak, než krveprolitím.

Pokusím se to říci obecně. Svět, aby správně pracoval, nezadrhával, musí splňovat nějaké symetrické (vyvážené) podmínky. Pokud se tak neděje, a nějaký vliv přerůstá nad normu, narůstá napětí. Příroda má své limity a tudíž napětí nemůže růst donekonečna -> dojde k výboji, který symetrii znovu nastolí. V případě lidské společnosti jde o války.

Z toho plyne ponaučení: "Jestli napětí neuvolníme dobrovolně, svědomitě s nadhledem my, tak to za nás udělá nedobrovolně příroda a to si nepřejme!!!"

Začít musíme hned u sebe, jako základu. Ne nadarmo je symbolem spravedlnosti žena držící váhy (symbol symetrie). Lidské vztahy zanikají hádkami (a podobnými "výboji") opět díky tomu, že máme omezenou schopnost odpouštět. Omezení plyne z nerozvážnosti a silných vjemů zlosti, vzteku, závisti ….

Pokud se na to podíváme z hlediska spravedlnosti, jako rovnováhy, pak zjistíme, že je patřičné odpouštět hodně, protože i my sami přeci pácháme den co den špatné činy, a to i ty, o kterých ani netušíte. Proto je spravedlivé na druhou stranu i odpouštět. Neodpouští-li člověk, vlastní svědomí ho obžalovává z pokrytectví, což není nic příjemného.

Někdo mi namítne, že jsou lidé, kteří páchají zlo pořád a jsou naprosto neschopní změny charakteru k lepšímu. Pravda je, že určité procento takových lidí mezi námi je, řeknu vám, že ne nadarmo cítíme bolest a ta nám dopomáhá k zamyšlení, zda má smysl odpouštět a pomoci danému člověku k uvědomění, nebo raději od něho dál.

Připouštím, že odpouštět naprosto každému nelze, jen když ten člověk bude schopný přiznat chybu, jen v takovém případě je moudré odpouštět. V opačném případě dáváte oficiálně a dobrovolně volný prostor zlu.

Proto je třeba chápat člověka, jako bytost schopné individuality a ne jako opice neschopné řešit problémy, neschopné změn ve svém nitru, nebo se nám to stane osudným, pokud se nedokážeme změnit.

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:



Víš kdo skutečně jsi?

21. března 2015 v 14:19 | Mikoláš Chromík |  O životě



Zdravím Vás přátelé!


Chci Vám dnes podat téma, u kterého bude třeba trochu trpělivosti a zapřemýšlení. Nebude to úplně k ničemu, věřte, že jsem se rozhodl psát tento blog ve víře v lidské znovuzrození a obnovy mysli.

Slyšel někdy někdo z Vás o rozporu mezi "bytím a jsoucnem"? Pro člověka, by se mohlo zdát, že míníme na první pohled dvě shodné věci, ale zdání prudce klame :-)!



"Jsoucno" je prostá existence, daná přírodními zákony a narozením. "Bytí" je způsob (metoda) jak časovou a prostorovou dispozici svého života uchopíte.

Každý by měl žít svůj vlastní život a rozvíjet své individuální hodnoty, o tom je asi většina mých článků (prozatím, nemám teď moc času). Nepřítelem tohoto je mainstream (hlavní proud).

Víte, že staří Římané věřili, že všichni Galové mají zrzavé vlasy? Caesar, když dobyl Galii, musel zajatce obarvit na měděnou barvu vlasů, aby domácí Římané uvěřili, že ji dobyl. Jen se podívejme, jak mainstream je schopný ovlivnit lidstvo k nesmyslným, nelogickým názorům!

Stejně to platí dnes, kamaráde! Nemáš partnera -> nejsi in!!! Nemáš adidas (pumu, nebo co já vím) mikinu -> nejsi in! Nechodíš na zábavy každý pátek (či víkend) -> nejsi in!!! Nejsi bohatý -> tak to mě vůbec nezajímáš, "di" se schovat!

Přátelé, kašlete na jakéhokoliv vžité představy o tom, jak má, nebo by měl, Váš život vypadat :-). Buďte sami k sobě vlídní a mějte se rádi, jací jste, takové Vás potom nikdo nemůže odsoudit a kdyby ano, vděkem ho zahanběte. Svědomí si každého najde a věřte, že právě svědomí je ten nejtvrdší a nejspravedlnější zákon, na který se můžeme spolehnout. Svědomí nikoho nenechává v klidu!

Podobné témata:


Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných:







S upřímností Váš Nicolaes

Víš co chceš?

15. března 2015 v 12:40 | Mikoláš Chromík |  O životě



Zdravím vás přátelé,

Nabídlo se mi téma týdne, které jsem musel rozhodně využít a tím je "Životní poslání".

Co je životní poslání? Nebo co by to mělo být?

Já myslím, že by se mělo jednat o nějaký dlouhodobější cíl, který člověka naplňuje, když se k němu postupně blíží. Bohužel lidé mají problém s hledáním takového cíle, a svůj život dávají v bludné kostky.

Já osobně mám za cíl hledání pravdy, nevím proč, ale když mi něco nesedí, nemohu být v klidu a upadám do stavů úzkosti. Dále ještě raději přednáším lidem o svých "objevech" a snažím se s nimi sdílet svůj úžas. Berte to prosím jen jako příklad takového dlouhodobějšího cíle, nechci se soustředit v tomto článku svými myšlenkami na sebe.

Co činí člověka naplněným?

Když máš svůj smysl existence! To je otázka, na kterou jsem hledal odpověď dlouho, ale myslím, že už ji mám. Podle mě, je to proces tvoření a sdílení. Jakým způsobem jsem k tomu došel? Je jich víc, ale hlavní je to, že to tak vážně funguje. Poznáte to, když uděláte první krok - zkusíte to. Ovšem vše chce samozřejmě trpělivost (velkou interesovanost).


Bez tohoto procesu tvoření člověk padá do depresivních úzkostí, cítí se ztracený, protože nemá smysl existence.
Zároveň si nikdy nesmíme připustit, že teď, nebo za rok nastane doba, kdy už ničeho dalšího nepotřebujeme vědět, umět či dosáhnout. To je hloupá a slepá chyba z hrdosti, na kterou vždy, dřív nebo později, doplatíme bolestí.

Jaké věci nás vyrušují od naplnění života?

Život je čas, který strávíte ve svém hmotném těle. Tato věta mluví za vše, život je váš prostor pro činy, ze kterých se bud cítíte dobře, nebo provinile. Hmotné tělo se postupem času "rozpadá" a umírá. Náš čas je na tomto světě omezený, ale můžete ho omezit ještě více těmito faktory:
  • Alkohol
  • Drogy
  • Přehnaný zájem o agresi (násilí)
  • Přehnaný zájem o sexualitu
  • Bezcílná posedlost majetkem
Tyto věci bud krátí váš čas života, nebo ho zaneprázdňuje. Možná si říkáte "Proč???", odpověď je jednoznačná: "Je to lest!!!". Člověk v trucu hledá způsoby, jak si "přilepšit", protože se mu zrovna nedaří, ať už doma, nebo v práci, či ve škole. Možná že za tím stojí i jiné negativní zkušenosti, pocity, touhy. Skutečnost je ale taková, že všechny tyto věci jsou po použití krátkodobé, což se příčí výše uvedené definici životního poslání, jako dlouhodobého cíle.


Přesto něco v člověku doslova táhne jeho vůli k takovýmto věcem, protože ze zoufalství se snaží vyplnit prázdnotu a jednotvárnost ve svém životě, která ho má vyprovokovat k tvoření a ne k věcem uvedeným v bodech výše (ty akorát celý vývoj zbrzdí). Dokonalost této lži, že s pomocí toho můžete zachránit, nebo naplnit svůj život, je v tom, že když okusíte jednou tato zakázané ovoce, chcete ještě a stále více. Tak se životní prostor (i v čase) naplňuje nekonstruktivním blafem (euforií), který v životě moc k ničemu není. Falešný pocit naplnění nám bere životní prostor ke skutečným a hodnotným činům.

Na druhou stranu, nemám nic proti euforii, která je podložená ale skutečným úspěšným činem.

To nejsou ale všechny faktory, jedním z těch nejzávažnějších je:
  • Mainstream
Jinak řečeno hlavní proud. Dívám se okolo sebe dosti zklamaně, když spatřuji, že lidé (v 99%) se snaží hlavně splnit nějaké dané povinnosti, aby pak dostaly žold na rohlík a mohli jít spokojeně domů. Kde potom mají mládež a děti brát vzory, brát si cíle, když to u nikoho nevidí, dokonce ani u učitelů (vlastní zkušenost). Poslání je touhou něčeho aspoň trochu výjimečného dosáhnout, nikoliv žití a cyklická práce z nutnosti.


Říkám si, proč lidé nepřemýšlí? Nezkouší, co by skutečně chtěli? Vždyť takové jednání je pod úroveň lidského intelektu a potenciálu. Nechápu, proč to vidí jako "normální", kašlat na všechno, protože stejně budou dělat to, co nechtějí, nebaví je to, hlavně aby měli kus žvance za nějakou rutinu (každý den to samé), kterou by častokrát zvládla i cvičená opice, nikoliv za kreaci (nevšední tvoření). Nečinnost, je sama o sobě skutkem, který vás tvaruje a předurčuje. A co je na mainstremu vůbec nejhorší -> ten kdo se snaží tvořit, myslet výše, být v jistém směru lepší, je většinou deklarován za bláznivého utopistu, který údajně vždy skončí tak, jako oni.

To definitivně rozhání jakékoliv krásné představy o naplnění života posláním (vše to jsou síly jdoucí proti procesu tvoření a nutí člověka k nezájmu o své okolí), vždyť čím se takový život liší od jiných? Na co může být hrdý ten člověk? K čemu je narození člověka, který kopíruje život někoho jiného? Toto jsou na závěr otázky, které by nikoho takového neměly nechat chladného :-).


Tento článek adresuji hlavně lidem do třiceti let, neboť se domnívám, že v tomto věku se na tom musí nejvíce zapracovávat, pak už jen (většinou) žijeme život, který jsme si předurčili.

Podobné téma:

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných: