Víš co chceš?

15. března 2015 v 12:40 | Mikoláš Chromík |  O životě



Zdravím vás přátelé,

Nabídlo se mi téma týdne, které jsem musel rozhodně využít a tím je "Životní poslání".

Co je životní poslání? Nebo co by to mělo být?

Já myslím, že by se mělo jednat o nějaký dlouhodobější cíl, který člověka naplňuje, když se k němu postupně blíží. Bohužel lidé mají problém s hledáním takového cíle, a svůj život dávají v bludné kostky.

Já osobně mám za cíl hledání pravdy, nevím proč, ale když mi něco nesedí, nemohu být v klidu a upadám do stavů úzkosti. Dále ještě raději přednáším lidem o svých "objevech" a snažím se s nimi sdílet svůj úžas. Berte to prosím jen jako příklad takového dlouhodobějšího cíle, nechci se soustředit v tomto článku svými myšlenkami na sebe.

Co činí člověka naplněným?

Když máš svůj smysl existence! To je otázka, na kterou jsem hledal odpověď dlouho, ale myslím, že už ji mám. Podle mě, je to proces tvoření a sdílení. Jakým způsobem jsem k tomu došel? Je jich víc, ale hlavní je to, že to tak vážně funguje. Poznáte to, když uděláte první krok - zkusíte to. Ovšem vše chce samozřejmě trpělivost (velkou interesovanost).


Bez tohoto procesu tvoření člověk padá do depresivních úzkostí, cítí se ztracený, protože nemá smysl existence.
Zároveň si nikdy nesmíme připustit, že teď, nebo za rok nastane doba, kdy už ničeho dalšího nepotřebujeme vědět, umět či dosáhnout. To je hloupá a slepá chyba z hrdosti, na kterou vždy, dřív nebo později, doplatíme bolestí.

Jaké věci nás vyrušují od naplnění života?

Život je čas, který strávíte ve svém hmotném těle. Tato věta mluví za vše, život je váš prostor pro činy, ze kterých se bud cítíte dobře, nebo provinile. Hmotné tělo se postupem času "rozpadá" a umírá. Náš čas je na tomto světě omezený, ale můžete ho omezit ještě více těmito faktory:
  • Alkohol
  • Drogy
  • Přehnaný zájem o agresi (násilí)
  • Přehnaný zájem o sexualitu
  • Bezcílná posedlost majetkem
Tyto věci bud krátí váš čas života, nebo ho zaneprázdňuje. Možná si říkáte "Proč???", odpověď je jednoznačná: "Je to lest!!!". Člověk v trucu hledá způsoby, jak si "přilepšit", protože se mu zrovna nedaří, ať už doma, nebo v práci, či ve škole. Možná že za tím stojí i jiné negativní zkušenosti, pocity, touhy. Skutečnost je ale taková, že všechny tyto věci jsou po použití krátkodobé, což se příčí výše uvedené definici životního poslání, jako dlouhodobého cíle.


Přesto něco v člověku doslova táhne jeho vůli k takovýmto věcem, protože ze zoufalství se snaží vyplnit prázdnotu a jednotvárnost ve svém životě, která ho má vyprovokovat k tvoření a ne k věcem uvedeným v bodech výše (ty akorát celý vývoj zbrzdí). Dokonalost této lži, že s pomocí toho můžete zachránit, nebo naplnit svůj život, je v tom, že když okusíte jednou tato zakázané ovoce, chcete ještě a stále více. Tak se životní prostor (i v čase) naplňuje nekonstruktivním blafem (euforií), který v životě moc k ničemu není. Falešný pocit naplnění nám bere životní prostor ke skutečným a hodnotným činům.

Na druhou stranu, nemám nic proti euforii, která je podložená ale skutečným úspěšným činem.

To nejsou ale všechny faktory, jedním z těch nejzávažnějších je:
  • Mainstream
Jinak řečeno hlavní proud. Dívám se okolo sebe dosti zklamaně, když spatřuji, že lidé (v 99%) se snaží hlavně splnit nějaké dané povinnosti, aby pak dostaly žold na rohlík a mohli jít spokojeně domů. Kde potom mají mládež a děti brát vzory, brát si cíle, když to u nikoho nevidí, dokonce ani u učitelů (vlastní zkušenost). Poslání je touhou něčeho aspoň trochu výjimečného dosáhnout, nikoliv žití a cyklická práce z nutnosti.


Říkám si, proč lidé nepřemýšlí? Nezkouší, co by skutečně chtěli? Vždyť takové jednání je pod úroveň lidského intelektu a potenciálu. Nechápu, proč to vidí jako "normální", kašlat na všechno, protože stejně budou dělat to, co nechtějí, nebaví je to, hlavně aby měli kus žvance za nějakou rutinu (každý den to samé), kterou by častokrát zvládla i cvičená opice, nikoliv za kreaci (nevšední tvoření). Nečinnost, je sama o sobě skutkem, který vás tvaruje a předurčuje. A co je na mainstremu vůbec nejhorší -> ten kdo se snaží tvořit, myslet výše, být v jistém směru lepší, je většinou deklarován za bláznivého utopistu, který údajně vždy skončí tak, jako oni.

To definitivně rozhání jakékoliv krásné představy o naplnění života posláním (vše to jsou síly jdoucí proti procesu tvoření a nutí člověka k nezájmu o své okolí), vždyť čím se takový život liší od jiných? Na co může být hrdý ten člověk? K čemu je narození člověka, který kopíruje život někoho jiného? Toto jsou na závěr otázky, které by nikoho takového neměly nechat chladného :-).


Tento článek adresuji hlavně lidem do třiceti let, neboť se domnívám, že v tomto věku se na tom musí nejvíce zapracovávat, pak už jen (většinou) žijeme život, který jsme si předurčili.

Podobné téma:

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama