Duben 2015

Řím a USA díl IV.

2. dubna 2015 v 18:30 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Zdravím přátelé

Vítám vás při čtení IV. a posledního dílu seriálu o podobnosti historie USA a starého Říma.

Připomenu, že Řím, byl říší, jehož síla a vyspělost byla silně závislá na válečné kořisti. Jakmile se pokusili ustálit, nechali armádu jen bránit, nikoliv dobývat, rozpadali se.

USA se dnes pohybuje na velmi tenkém ledě. Doporučuji jako doplněk, dokument na Youtube o zlatu, protože věci, které tam jsou řečeny, budu zde citovat: Tajný svět zlata.


V tomto dokumentu je řečeno, že prakticky veškeré dispozibilní zlato z USA odkoupily za levnou cenu východní národy jako Rusko, Indie a Čína. Jasně hovoří o kriticky malých rezervách zlata v bankách USA. A zároveň hned na začátku dokumentu jeden ekonom říká: "Zlato je nejvyšší garancí k přežití národa".

Že se v tomto směru Řím podobá USA, mi dokládá jeden fakt. Prezident Obama měl za volební slib, že stáhne vojáky z Iráku. Když se o to pokoušel po svém zvolení, víte, co se ve světě stalo? Nastala v USA ekonomická krize (samozřejmě, že EU v zájmu spolupráce do ní spadla taky). Což stvrzuje podobnost se starým Římem.

A ještě jedna podobnost. Římané snad ve většině konfliktů domácím říkali, že brání římský styl života a Římany samotné. Nikdy nedávali najevo, že by válku chtěli, i když si jejich ekonomická situace vždy žádala. Kolik válek USA obhajuje ochranou světa před komunismem? Kolik převratů způsobili, nebo podpořili, aby vznikali kapitalistické státy výhodné jako ekonomické protektoráty pro vhodné odbytiště výrobků, nebo výhodných dodavatelů ropy? Těch záznamů je strašně hodně, je na vás, jestli se na to dál podíváte a přesvědčíte se, že takových výbojů má USA skutečně na svědomí požehnaně.


Proto mě nenechává v klidu rostoucí a slepá obliba v tuto zlato-vyhledávající šelmu s nejdokonalejší invazní armádou světa. Nezapomínejme, že to co se dělo v Římě, se děje v USA asi dvakrát a něco rychleji, musíme být ostražití, očekávat cokoliv.

Dosud jsem se soustředil na shody historií obou národu, ale je tu pár rozdílů, a to třeba ten, že Američané neexpandují výrazně v území, jako Římané, ale dělají to politicky a lišáckými podpisy. Dále pak mohou místo živých vojáků posílat umělou inteligenci všech druhů. Další rozdíl je v tom, že Američani historii Říma znají, proto budou dělat vše pro to, aby jeho chyby neopakovali.

První díl naleznete zde.
Druhý díl naleznete zde.
Třetí díl naleznete zde.
Přeji krásný den :-).

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:


Řím a USA díl III.

2. dubna 2015 v 16:00 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Zdravím přátelé,

Čtete III. Díl mého článkového seriálu o podobnosti USA a starověkého Říma.

V Římě se po smrti bratří Gracchů (viz. předchozí článek Řím a USA II.) prakticky vše vrátilo zpátky do starých kolejí, ale lidem jejich smrt zůstala v paměti jako důkaz zkažené povahy senátní aristokracie. A tak se objevil člověk a generál jménem Julius Caesar. Tomuto muži vadilo omezení ústavou a stal se diktátorem po napochodování jeho armády do Říma. Měl na to moc, protože rolnictvo mělo už dost korupce v senátu a do Caesara vložili své naděje. Byl však za krátko zavražděn.



Moci se ujal jeho adoptivní syn Octavius Augustus, skrze politické vraždy a armádu. Lid ho rovněž, jako Caesara oslavoval jako spasitele, proto taky dostal přízvisko Augustus, což znamená vznešený, až dosud to byl titul udělovaný jen Bohům. Je zajímavé, že v době, kdy je moc nad civilizovaným světem v rukou jediného muže, považovaným za boha, se narodil Ježíš Kristus.

Augustus vládl tzv. principátem. Jedná se v podstatě o přetvářku, že vládnou senátoři volení lidem a císař, Augustus, pouze dohlíží na symbolickou spravedlnost. Avšak pravda byla taková, že císař měl naprosto neomezenou moc.

V USA proběhla dělba moci po sepsání ústavy v roce 1787 na moc výkonnou - prezident, soudní - nejvyšší soud, zákonodárnou - kongres. V zájmu demokratických tendencí ústavy byly tyto tři celky definovány pomocí systému brzd (ang. checks and balances), aby jeden orgán nedostal příliš velkou moc nad jiným.

Americká ústava byla sepsána v roce 1787 a já zjišťuji, že systém brzd, který se zakládá na ústavě, dnes již nefunguje. Kongres měl až do Kennedyho éry možnosti k omezování pravomocí prezidenta. Po něm už ale ne, protože po první prezidentské debatě Kennedyho a Nixona, která se odehrála v přímém televizním přenosu, politikové pochopili, že medializační prostředky umožňují jednotlivci účinně přesvědčovat dav (pomocí řeči těla, gest, tónu hlasu). Navíc májí Američtí prezidenti naprosto neomezený přístup k jakémukoli vysílání.


S pomocí davu může prezident vítězit nad kongresem, protože sám vede svoji politickou stranu. Má z ústavy dovoleno donutit kongres k rozhodnutí o rozšíření jeho pravomocí. Pokud nerozšíří a je v oblibě u amerického lidu, tak to poškodí strany, které prezidentovu žádost odmítli, sníží se jim volební preference a navýší u prezidentovy strany. To znamená, že až se budou volit zástupci států do kongresu, budou to převážně prezidentovi příznivci, kteří mu už tuto službu neodmítnou.

Toto je mechanismus, který dovoluje Americkému prezidentovi cestu k absolutní moci. Jednoduše proto, že je školený v technikách manipulace s davem, čím větší schopnosti přesvědčovat má, tím větší moc je s ním spojená. Musím se přiznat, že když jsem nastudoval související zákony USA a vlastnosti jejich ústavy z jednoho právnického skripta tak mi překvapením vypadli oči z důlků.

V USA po smrti obou Kennedyů postupně vzrůstala popularita prezidentského úřadu a roste nedůvěra v kongres (obdobně jako v Římě klesala důvěra v senát).

Že dochází k centralizaci moci, mi dokládá rekordní obliba nynějšího prezidenta Obamy od roku 1787. Dostal takřka 70 miliónů hlasů. Daří se mu přesvědčovat lid, že dokáže zlepšit situaci, stejně tak, jako se to dařilo Augustovi a zároveň říkat, že vše je plně v zájmu demokracie.

Díl II. naleznete zde
Díl IV. bude zveřejněn 2. 4. 2015 v 18:30 a to zde.

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:


Řím a USA díl II.

2. dubna 2015 v 14:28 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Zdravím přátelé,

Zavítali jste do druhého dílu, mého článkového seriálu o podobnosti Říma a USA.

První díl je zde: Řím a USA díl I.

V Římě to po sepsání republikánské ústavy šlo nějakou dobu celkem hladce, opravdu vážné problémy se objevily až v 2. století př. n. l. Jedná se o dobu, kdy byli Římané hodně invazivně aktivní a senátní aristokracie (skupina mocných a bohatých), jakožto hlavní orgán římské demokracie, na válečných výbojích nechutně vydělávala. Římští rolníci neměli půdu, protože všechnu si zabírala aristokracie. To vedlo k tomu, že všichni rolníci, kteří v podstatě představovali páteř římské infrastruktury, migrovali zpět do Říma. Zde využívali jejich chudoby senátoři a jiní státníci při volebním období, jinak řečeno - výměnou za hlas, je opíjeli rohlíkem. V podstatě přestala platit republikánská ústava. Jistá část senátu ovšem věděla, co se děje a objevily se snahy s tímto stavem něco udělat.


Velkou osobností se v tomto směru stal Tiberius Gracchus (čti Grakchus). Původně skvělý velitel vojáků, díky čemuž měl popularitu u rolnictva, neboť právě z něho se skládala skoro celá armáda. Volil raději cestu smírné diplomacie, než zbytečného krveprolití. Uvědomil si, co aristokracie provádí a úspěšně kandidoval na úřad tribuna lidu, díky čemuž měl možnost prosazovat své navrhované zákony, nebo vetovat jakýkoliv zákon projednávaný v senátu. Prosadil pozemkovou reformu a dále se snažil prosadit takové zákony, aby byli rolníci schopní tuto půdu obdělávat. To bohužel nestihl, protože úřad tribuna lidu pro jednotlivce trval jen jeden rok, když chtěl kandidovat podruhé, tak ho senátoři sami ubili v den voleb holemi k smrti. Jeho bratr Gaius Gracchus, jdoucí po stopách bratra Tibéria, potkal stejný osud. Tvrdě proti němu vytáhli s armádou, spolu s třemi sty příznivci byl zabit.


Je zarážející, jak se tato situace opakovala i u Američanů. Například vietnamská válka je dokladem cílené vojensko-ekonomické invaze. Při této padlo mnoho nevinných civilistů (pět milionů, podle nově zveřejněných dokumentů USA), na kterých vydělávali mocní, díky firemním zakázkám zbraní. Profitovali na smrti miliónů. Politolog Daniel Ellsberg o této kauze řekl:


"Měl jsem pocit, že se nepodílím na válce, která je jenom nepovedená, ale že je to neospravedlnitelné, cílené zabíjení lidí."

Toto je také období studené války, ve které se neustále zvětšovalo napětí mezi SSSR a USA. Ale díky příchodu prezidenta Johna Fitzeralda Kennedyho (JFK) na scénu se napětí neustále snižovalo, zmenšoval se i nebezpečný arsenál jaderných zbraní. Měl mírové ambice ke spolupráci s SSSR, věděl o intrikách americké aristokracie, způsobování převratů, vypalování úrod, průmyslové sabotáže, včetně špinavých zakázek zbraní. Proti tomu všemu se stavil, a proto dopadl podobně, jako Gracchové - byl zavražděn v roce 1963.


Atentát na JFK byl pojištěný třemi zásahy, vzhledem k podmínkám a nápadným porušením bezpečnostních předpisů, kriminalistické analýzy hodnotí tento akt za vojenskou, pečlivě připravenou operaci. A osobně pro mě je to rána také, protože se svým dílem hodně zasloužil o to, aby se dostal první člověk na Měsíc.

Zajímavé je, že JFK měl rovněž bratra (jako bratří Gracchové), s podobným filozofickým přesvědčením, jmenoval se Robert Francis Kennedy. Po atentátu na JFK vyhrál volby do prezidentské funkce (1968), ale v tento den byl zavražděn.
Krátce před smrtí Roberta Kennedyho, zavraždili také politika Martina Luthera Kinga, který se společně s JFK zasazoval o rozšíření lidských práv. Po jeho smrti bylo bleskově nasazeno asi 20 000 vojáků v každém větším městě, ze strachu před lidovými nepokoji.


Další díl bude zveřejněn 2. 4. 2015 v 16:00 zde: Řím a USA díl III.

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:


Řím a USA díl I.

2. dubna 2015 v 13:00 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Zdravím přátelé,

dnes mám pro vás čtyřdílný seriál na delikátní téma.

O víkendu (28. - 29. 3.) a následné pondělí projížděl plně ozbrojený konvoj amerických vojáků nitrem naší vlasti. Proč mě to nenechává klidným? Protože jsem si uvědomil, jak Spojené státy americké a starověký Řím mají podobnou historii. Stojí to za zmínku, protože se o tom snad schválně mlčí.


Začal bych o tom, co představoval Řím. Jeho historie ukazuje, že se jednalo o typ velmi expanzivní říše, jejíž území na svém vrcholu se táhlo od dnešního Španělska na východ do Arábie. A od Anglie po jižní okraj Egypta. Ovšem ze všeho nejdůležitější je zmínka, že jejich vyspělost kultury a síla ekonomiky silně závisela na tom, zda válčili. Jejich ekonomika byla závislá na invazních armádách a v době, kdy se snažili opevnit, ustálit, začal se Řím rozpadat v základech.

Část dějin Říma, o které se budeme bavit je dlouhá přibližně 500 let. Tu budeme srovnávat s celou dosavadní historií USA, která činí méně než 250 let - za tuto dobu Američani zvládli urazit stejnou cestu, jako Římané, tedy více než dvakrát rychleji.

Vznik ústavy


Řím vznikl někdy v 8. st. př. n. l. v podstatě ho vystavěli poměrně vyspělí Etruskové, kteří v té době ovládali Apeninský poloostrov, tedy zemi, na které se rozprostírá dnešní Itálie. Do roku 510 př. n. l. byl Řím královstvím, ovládaným Etruskými králi, jejichž vláda byla nesnesitelná, poslední král byl v tomto roce vyhnán. V roce 510 př. n. l. zároveň vznikla v Římě republikánská ústava, bránící demokratické principy, na popud proti bezohledné vládě králů.


Angličtí obyvatelé severního amerického kontinentu se vzbouřili proti ziskuchtivým choutkám Británie. Nutila je odkupovat jejich předražené zásoby, reakcí bylo tzv. Bostonské pití čaje, kdy bedny s čajem vyhazovali z lodi ven, čímž byla vyprovokována válka za nezávislost. Během války byla sepsána deklarace nezávislosti Spojených států amerických a první verze ústavy. Ta byla poté ještě upravená v roce 1787, asi šest let po skončení války o nezávislost. Ústava chránící demokratické přístupy, nezcizitelnost lidských práv jednotlivce, které jsou dány Bohem (jak to přirozenoprávně definuje John Lock), opět vzniká na popud proti absolutistické moci, v tomto případě moci Britské.

U obou národů, Říma a USA se situace vzniku psaných demokratických zásad shoduje.


Další díl bude zveřejněn 2. 4. 2015 v 14:30 zde: Řím a USA díl II.

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací: