Zdánlivě nepochopitelné chování žen

17. března 2016 v 11:34 | Mikoláš Chromík |  O životě



Dobrý den přeji, milí čtenáři!


Tento článek věnuji situacím, ve kterých my muži narážíme na zdánlivě nelogické rozhodnutí žen. Je to ten případ, kdy se proti nám ohradí na základě nějakého nesmyslu, protože pravý důvod, který je (doufám) oprávněný, skrývá.


Potíž je v tom, že my muži nejsme sto tuto malou nástrahu prohlédnout a opět docházíme k subjektivnímu přesvědčení, že ženám nerozumíme a nikdy rozumět nebudeme. V důsledku tohoto pak mylně považujeme tuto ženu za hloupou a je mi jasné, že v takové situaci bychom použili ostřejší slovo, ne-li slova. Příčina této slepoty opět vězí v našem egu, každý jsme totiž v hloubi duše přesvědčeni, že jsme dobří a dokonce i o něco lepší než všichni ostatní, nicméně to někdy nepřiznáme. A proto nás ani nenapadne, že pravý důvod tohoto aktu je mnohem vážnější a možná i serióznější.

Takže žena se může také chovat logicky a maskovat to …


Nevím jak vy, ale já nad tím žasnu (It's a Trap!!!). Je to intrikánský mechanismus, který ji dělá mnohem nebezpečnější, než jak by se mohlo zdát, že jde jen o květinky (dámy, myslím to vážně, je to poklona).


A abych z toho vyvodil alespoň nějaké pozitivum pro nás muže, je to, že nám tato pravda získá nadhled, a zmírní tak případné trápení ať už v přítomnosti, nebo budoucnosti. Budeme vědět, na co si příště dávat pozor ať už při jednáních, nebo v osobním životě a pozorněji zkoumat to, co od života obecně skutečně daná osoba vyžaduje. Pakliže pocítíme zklamání, víme, že máme jít úplně opačným směrem. I dobré vlastnosti mohou být nenáviděné. Když jsme v takovýchto případech těmito reakcemi obklopeni, tak je jejich množství mírou naší "kvality".

Tento článek doplňuje jiný: Na programu civulizace: Změna!

Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných, včetně dalších informací:


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 17. března 2016 v 13:22 | Reagovat

jé šachy, někdy bych se je chtěla naučit... :-)

2 Nicolaes Nicolaes | 17. března 2016 v 14:25 | Reagovat

[1]: Já je umím, ale nikdy mi nešli :-)

3 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 17. března 2016 v 16:15 | Reagovat

Myslím, že problém v komunikaci mezi ženou a mužem je v odlišné váze, kterou dáváme neverbální komunikaci, zároveň s neustálým podvědomým poměřováním vzájemného postavení v páru.
Ale možná se taky pletu, jsem jenom žena :-)

4 Nicolaes Nicolaes | 17. března 2016 v 16:27 | Reagovat

[3]: Nene, sice já jsem člověk, který rád studuje na ženách neverbální jazyk, ale na všem, co píšeš určitě něco je :-), tenhle článek neměl být všeobjímajícím, ale jen popisujícím jeden typ situace ...

5 J. J. | 26. prosince 2016 v 0:54 | Reagovat

Nevycerpatelne tema... musim rict, ze trefa do cernyho, jako zenska se pristihuju kolikrat, ze v sobe resim uplne jiny problem (co mam s chlapem), ale navenek se rozciluju nad nejakou banalitou. Protoze resit nebo aspon vyjevit, o co skutecne jde, neni uplne vzdycky hned mozny, na vazny veci je potreba priznivych podminek. A taky to v sobe nechat ulezet, aby si clovek srovnal myslenky a ujasnil si, proc mu to vlastne vadi, protoze to kolikrat ani nevim...jen citim ze je to tak. Takze za sebe tvou teorii potvrzuji ;)

6 Nicolaes Nicolaes | 26. prosince 2016 v 10:12 | Reagovat

[5]: Děkuji, jsem rád, když jsem ujištěn, že nejsem mimo :-) , připadá mi však, že už víme od samého začátku co je správné, váháme jen kvůli důsledku. Avšak vždycky je asi lepší počkat, někdy čas všechno vyřeší sám, aniž bychom do toho museli zasahovat. Navenek se to projevuje nervozitou, protože tomu věnujeme příliš pozornosti a to je problém všeho :-D Člověk, který se dokáže chovat chladně, lhostejně má v tomto velkou výhodu, nebo také kdybychom dokázali hned přesměrovat pozornost na lepší věci :-)

7 J. J. | 26. prosince 2016 v 13:12 | Reagovat

Souhlasim, presmerovat pozornost by bylo idealni, ale zas cloveka nesmi nic uzirat... nekdy mam pocit, ze vztahy jsou pro diplomaty :)

8 Nicolaes Nicolaes | 26. prosince 2016 v 15:05 | Reagovat

[7]: To si někdy říkám také, ale myslím, že to tak úplně být nemusí ... on když člověk chce něco strašně řešit, když se mu zdá, že něco nejde podle jeho představ, tak si nadělá ještě více problému, člověk myslí na problém -> a výsledkem je problém :-D  ... v momentech, kdy je něco podezřelé, si myslím, že je lepší počkat, vzdát se na řešení problému. Protože buď si ten druhý váží naší společnosti, nebo ne, pokud ano a je to nějak vážnější, tak to určitě nějak výjde najevo, aniž by utrpěly naše nervy :) :-D

9 J. J. | 26. prosince 2016 v 15:50 | Reagovat

Rozumim, ale teorii mame myslim zvladnutou vsichni...v praxi je to horsi. Kdyz ti neco na druhem vadi, tak se rozejdi nebo smir (s tou vlastnosti nebo cinem)...to je teorie. Nema smysl se hadat, resit, druhyho nezmenis... jenze v praxi pak hrajou roli i city a kdyz srdce rika zustat a rozum naopak (minimalne resit to), tak vzdycky dojde na vnitrni konflikt v sobe samem, ktery vyusti v konflikt s druhym...
ne nutne konflikt, ale zkratka v reseni.
Jen kdo neni citove angazovan, mysli na svy nervy a ze vztahu odchazi anebo nepatricne veci prehlizi... proto kazdy vi, co by mel udelat ten druhy:) to je taky tema k zamysleni:)

10 Nicolaes Nicolaes | 26. prosince 2016 v 16:45 | Reagovat

[9]: Člověk když někoho má hodně rád, tak to může překrývat jeho intuici. To jsem vypozoroval na sobě, že jsem vlastně dělal věci, u kterých mi srdce říkalo abych je nedělal. Člověk v ten moment vždycky dělá pravý opak toho, co je zprávné a čím více u toho zapojuje rozum, tím je to právě horší, to je věc, kterou nelze řešit, řešením se vše jen zhorší. Intuice je něco, co nám dává odpovědi ještě dříve, než bychom na ně nějak komplikovaně přišli. Jenomže v té praxi se člověk má potřebu k tomu, či onému přemlouvat a toho by se měl právě vzdát. Člověk musí být bdělý, pořád naslouchat této intuici, tomu podivnému hlásku v srdci. Ze začátku se to může zdát obtížné, ale postupem času si člověk začně ty pocity uvědomovat úplně automaticky. Teď to mám třeba tak, že cítím naprostou lenost před tím, když mě někdo zatáhne do nějaké situace, ve které mě z něčeho obviňuje, nebo podobně. To je strašně časté, lidé si to ani neuvědomují, kolik soudů za den pronesou a jak se takhle navzájem energeticky vysávají. :-) Dříve jsem se snažil každému všechno vysvětlit, ospravedlňovat se, ale to je nekonečné šílenství, člověka samotného to vysaje a oni se napasou. Tohle ale neprobíhá vědomně :-) oni si to neuvědomují. City hlavně jsou jako počasí, už proto se vyplatí počkat, nenechat se zachytit, vyprovokovat touto manipulací. A to dokonce i když si chceme u někoho udělat body, když to člověk jednou zažije, pochopí, že všechno možná by možná šlo s daleko menší námahou, než se přímo bil až doposud. Jsme něco jako návštěvníci zahrady, kteří však jen koukají a čichají, jakmile se však u nás objeví tendence si něco utrhnout -> maniakálně kontrolovat situaci, tak začíná problém, cyklus, které se rychle roztáčí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama