Květen 2016

Cenzura internetu – ženeme se do propasti

28. května 2016 v 12:47 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti



Dobrý den drazí přátelé!


Z jedné, tak z druhé strany se na nás valí hrozby cenzury internetu. Tyto zprávy mě v poslední době docela ohromily a to tím nepříjemným způsobem. Vzpomínám si, jak jsem ještě v březnu tohoto roku, seděl s kamarádem na pivu a chválili jsme si internet. Je to totiž médium, které by mohlo zajistit lidem okamžité právo, možnosti k serióznímu uvědomění a možnosti úplně nového typu vlády, který v lidské historii nemá obdoby.

Je to jednoznačná snaha vedoucích vyšších vrstev společnosti, na této planetě, lidem omezovat svobodu, jen si vzpomeňte, co bylo jedním z hlavních slibů, politiků, po převratu komunistického režimu - "Svoboda slova a projevu". Mám ten pocit, že tento slib byl stejně několikrát za tu dobu porušen. Nyní se schyluje k tomu, že možná bude udělaný hodně velký zásah, do této svobody, jak ze strany světové politiky, tak té tuzemské.

Mohou nám naslibovat, že cenzurovat se bude jenom to a to, ale trápí mě některé otázky. Jako například, kdo bude určovat, co je správné cenzurovat? Nezní vám toto už jako do nebe volající drzost? Je to jako podepsat krví smlouvu s vychcaným čertem. Podle jakých měřítek, u těchto soudců, je to či ono správné? A vůbec, chceme se nechat soudit někým, kdo se nad nás takto nadřazuje? Chceme se nechat soudit politickou mocí, ve kterou nemáme důvěru a v každém jejich slově je podezříváme ze lži? A vás, resp. nás budou posuzovat(umlčovat)!!!





Nenechme se sebou dobrovolně manipulovat někým, kdo by měl mít daleko více pocitu viny ve svém srdci, než my za své činy. Manipulace skrze pocit viny (článek: komplex viny) je úžasným prostředkem, užívaným všude, každý den a takřka kýmkoliv. Tohoto se zneužívá, této nevědomosti, když si to ale uvědomíme, budeme vůči tomu imunní a nemusíme si to nechat líbit, to patří ke skutečné podstatě svobody přeci.

Politická moc si hraje na Boha, snaží se určovat, co lidé smí a nesmí dělat a to nejen na internetu, ale zamysleme se - kdo je pro ně předlohou ideálního člověka, podle kterého nám zakazují/povolují věci, které smíme či nesmíme. Pozor!!! Opět se z nás snaží dělat méněcenné lidi (článek: komplex méněcennosti), abychom se zase s něčím porovnávali. Nikdo nás nemůže s někým porovnávat! Každý žijeme svůj vlastní a jedinečný život, každý jsme jiní, nemůžeme se porovnávat! Máme žít život podle sebe a ne podle někoho jiného, to by se pak ztratil význam narození každého z nás.

Přátelé, žijeme na hranici doby, kdy s tím stále lze něco udělat, ale mám obavy, že tato možnost je časově omezena. Jestli vás zajímá recept na to, jak zastavit nesmyslné návrhy naší vlády a její zbabělé podlézání vyšším politickým celkům, jako např. EU, NATO nebo OSN, pak vám doporučuji jeden můj předešlý článek (odkaz: Povím vám o světě bez politiků), kde vám předkládám elegantní cestu, kterou můžete toto vše potopit, aniž by kdokoliv z vás hnul prstem.


Nebavíme se tu, prosím, jen tak o něčem. Za svůj názor, nebo právě svobodu projevu v celé historii zaplatilo hodně lidí životem, není to legrace. My však v ní máme jedinečnou příležitost se s malým, nebo takřka žádným úsilím postarat o to, aby tyto oběti nebyli marné. Jestli však dovolíme cenzuru internetu, bude nám tato cesta do značné míry znemožněna. Internet je podle mě klíčový prvek k posunu lidstva na cestě za svobodou.



Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných a nevydaných zajímavostech:









Toto je sken úvodní listiny prvotně sepsané americké ústavy. Na tu dobu je to geniálně, přirozenoprávně sepsané dílo, které mělo zajištovat rovnoprávnost každého občana a zamezovat zneužívání moci. Dnes je tato ústava zastaralá, a američtí politici ji mohou obcházet na cestě k moci díky manipulaci s médiemi. V té době, kdy byla ústava sepisována prostě nevěděli, že jednou příjde rádio a televize. Média jsou mocná zbraň, internet nevyjímaje.

Definice víry

15. května 2016 v 13:46 | Mikoláš Chromík |  O životě



Zdravím přátelé,


Žijeme ve světě, kdy je už těžké věřit tomu, že by se tu snad něco mohlo zlepšit. V práci nás ženou, ať děláme rychleji za nejistý kolísavý plat. Jeden přes druhého pak na něco nadává a tváří se přitom důležitě. To vede po nějaké době ke ztrátě víry v lepší život a opět se bavíme o významu důležitosti, který dělá z celé té situace pro člověka veliké nebezpečí.

Dalo by se říci, že máme tendenci se s něčím porovnávat, vůbec něco poměřovat, zvažovat a to vše spadá pod nesmyslnou důležitost, kterou v podstatě přijímáte realitu někoho jiného, což vám pochopitelně znemožní aktivně tvořit realitu svou a hlavně ta víra v to, že to lze, ta bude pryč.




Těm vedoucím někde nahoře to vyhovuje a dost možná o těchhle věcech vědí, zneužívají toho. Jsme moderní otroci, hierarchie systému je stejná, jen se tomu daly jiné názvy a přidala se hra na demokracii a svobodu, ale tu se však snaží potlačit a dělají to úspěšně, protože tento fakt skoro nikdo nevnímá. Na titulu či výši vzdělání to nezáleží, tito lidé jsou rovněž zastrašováni byrokracií, aby se nehnuli z místa, na kterém jsou.

Je to past, pak získává člověk domnění, že se vlastně jen narodí, vyjde školu, jde do práce, má děti, tak musí pracovat ještě usilovněji a pak rakev. Víte, obávám se, že touto větou jsem popsal celý život lidé okolo.

Jak už jsem zmínil v předešlém článku, důležitost vám úplně rozkrade vaši skutečnou individuální cestu, kostku po kostce přímo pod vašima nohama, snad takřka exponenciální rychlostí. Aniž bychom si toho byli vědomi, tak přesně tuto věc dovolujeme.

Víra spočívá v tom, že budete nadále respektovat všechny reality (světy druhých), včetně své. Když na něco začnete nadávat, je to už symbol toho, že své cestě nevěříte, aniž byste si to uvědomovali, začínáte postupně chodit po vybrané cestě v realitě někoho jiného. To pak vede k méněcennosti a neuróze. Lidská psychika se touto autoterapií brání vůči cizími vlivu. 95% populace trpí méněcenností, radím se z toho podezřívat dříve, než bude pozdě.

Léčbu a takový život ve víře popisuji zde.

Víra je věc, která nás toho může uchránit. Musíme stále věřit svým originálním obrazům života, snažit se vnímat pocity své duše, její reakce na naše rozhodnutí. Víra je to, co brání vaše vize a realitu před vyblednutím. Díky ní určujete průběh svého života, stavíte svou cestu na pevných základech. Když máte cíl, tak víte, dříve nebo později, čím aktuálně si musíte projít, to udělejte, nechte se pronajmout, ale ne zotročit.

Jakmile usoudíte, že už máte to, co potřebujete, jděte dál! Člověk je na světě aby tvořil, ne se opičil a dělal robota jak ve fyzické, tak i psychické práci. Jen když budeme tvořit své, se vyhneme tomu životu, který jsem popsal v jedné větě. Víra je to, co nám pomůže udělat krok i přes bolest.


Poznámka: článek k respektu realit se chystá, je rozepsaný …



Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto nabízím přehled o všech nově vydaných a nevydaných zajímavostech: