V duši přiznávám cit pro vlast

12. června 2016 v 17:59 | Mikoláš Chromík |  O společnosti



Dobrý den přátelé!




Dnes jsem si vzpomněl na jednu narážku jednoho doktora, která ve svém smyslu mě říkala, jak můžu být vlastenec, Čech, když vypadám jinak, než typický Čech. Pro mě je to sprostá urážka, zlehčování toho, co to vlastně znamená být vlastencem … To je přeci záležitost ducha, ne těla …

Sice vypadám jako Španěl, ale narodil jsem se v Olomouci a v tomto kraji žiji do dnes. Jsem snad xenofob, nebo rasista, či nacista, když řeknu, že tuto zemi mám rád a považuji se za Moravana. Jsem rovněž potěšen, že jsem příslušníkem českého národa, Praha je nejkrásnějším městem světa, říkám to, protože vždy uchvacuje gotika a v tom nad Prahu není. My jsme totiž zde měli gotiku nejdéle ze všech evropských zemí, čili je tu něco, co definuje hluboké historické kořeny, naši země.

I kdybych byl někdy nucen jít do exilu, vždy bych se chtěl vrátit zpátky, v srdci mám, zvláštní poutos touto půdou. Jako dítě jsem si o ni pravidelně rozbíjel kolena, naučila mě všemu, co dnes v sobě mám. Naučila mě chodit, běhat, jezdit na kole a pozorovat hvězdy, všude jinde na planetě vidíme oblohu trochu jinou a tato by mi chyběla.

Já sice jsem biologicky odlišný od typického Čecha, nebo Moravana, ale cítím se být jim. Lidé, kteří jsou Češi, Moravani a Slezani a znají mě, mě berou za svého. Avšak nebylo tomu tak vždy, než mě člověk pozná, drží si odstup, to je však přirozený a správný postoj člověka a já ho dnes chápu.


To není xenofobie, to je opatrnost, nebo je to xenofobie? Když uvidím před sebou indiána, nebo nějakého Araba, budu si přirozeně klást odstup, protože nevím, co od tohoto člověka čekat, vyrůstal pravděpodobně v jiné zemi s jinou kulturou a odlišnými mravními zásadami. Moralisti dnes odsuzují rasismus, je to však podle mě nafouklé, přehnané. Mít rasistické cítění je člověku přirozené, je to součást jeho ochranného aparátu. Ten kdo říká, abychom se rasismu zbavili, říká také, že si můžeme uřezat ruku, pokud se nám nelíbí. Avšak pozor, bavím se o mezirasové obezřetnosti, nikoliv však o nadřazování jedné rasy nad druhou!

Tento odstup se postupem času zmenšuje, pokud zjistíme, že jde o člověka, který je s naší představou pohody spřátelený. Já jsem toto zažíval často v dětství, nechápal jsem to, dělalo mi to velký problém, dnes se mi to stane jen zřídka, protože jsem většinou představen někým, kdo mě už dobře zná.

Mediální nafukování negativního významu rasismu má své účely. Jedním z nich je ten, abychom se nějakým způsobem nebránili sem přizvat levnou pracovní sílu z východu. Pro bohatou oligarchii je to hodně výhodné, když mohou někomu, třeba z Ukrajiny, nabídnout méně než polovinu našeho platu. Dělají z nás idioty chytrým způsobem a to tak, abychom si přitom mysleli, že jsme humánní.

Toto je naše země, ve které máme své problémy, kde my chceme prožít kvalitně svůj život. Místo toho nám sem chtějí vnutit ekonomické imigranty, cizí kultury, která je v některých bodech neslučitelná s tou naší. Představte si, že budete muset jednoho, nebo dva imigranty přijmout u vás doma, zruinuje vás to, protože už teď máte problémy vyjít sami se sebou a uživit své rodiny. To vše pro ekonomické zájmy někoho, kdo naši zemi nezná a její budoucnost ho nezajímá.

Jsem vlastencem do té míry, že mě to bude velice mrzet, jestli budu muset opustit rodnou zem, zabíjet nehodlám, nehodlám ze sebe udělat krvežíznivou šelmu kvůli zájmům někoho z vyšších kruhů. Nenechám se sešikovat do řad, abych pak ztratil svou individualitu. Ten kdo je schopen bezmyšlenkovitě pochodovat v řadách a do rytmu bubnu si nezaslouží mít mozek, stačí mu pouze mícha. Kvůli hrdosti nemá smysl se nechat zabít. Boj přináší boj a ten přináší smutek v rodinách.

Přišel bych nejen o svou vlast, ale také o to, kdo jsem. Tato země je s námi duševně spojená, neboť nás naučila chodit, a když nezapomeneme, kdo jsme, pak ani tato země nebude zapomenuta a bude tu vždy, pokud na ni budeme pamatovat.Tato země je pro mě magnetem, vždy se do ní budu chtít vrátit, protože čeština mi přirostla k srdci a rád ji používám, protože dokáže nejpřesněji popsat a předat vám, čtenářům mé pocity a intuice přímo z duše. Tady mé duši lidé budou rozumět nejlépe. Příroda a klima této země jsou rovněž nezaměnitelné.

Nechápu pojem autority, přece to nelze, abychom někoho slepě následovali, aniž bychom zkoumali, zda jde o vedení správné a založené na pravdě a soucitu. Když víme, že toto je náš domov a víme, co v ní chceme, proč si necháme diktovat od někoho výše z Evropy, koho tu máme mít a co tu budeme pěstovat a podobně. Je to ostudná neslýchanost. Masaryk se otáčí v hrobě, snažil se nás dostat dál od vlivu Němců a zařídil nám suverenitu, naší země, a dnes ti poskoci nahoře, Němcům přikyvují.


Jestli budeme uctívat ty, kteří nám serou (omlouvám se za vhodně použitou vulgaritu) na hlavu, znamená to, že vědomě popíráme to, kdo jsme a to je krize národa. To je věc, na kterou Masaryk upozorňoval, že dnešním problémem, nejsou problémy hospodářské nebo politické, ale morální. Jsem přesvědčen o tom, že kdybychom si dnes zvolili Masaryka za prezidenta, tak by Makrela na něho podávala jednu žalobu za druhou.

Vůbec, chceme-li se rozhodovat svobodně, nemůžeme nikoho uctívat jako autoritu. Taková úcta v autoritu pokřivuje naše vnímání reality jiným směrem, než jak bychom chtěli výhradně my, na základě vlastních poznatků a zkušeností. Ve školách je názor učitele dominantní, učitelé toho často zneužívají, dělají ze sebe majitele skutečné pravdy, přitom já sám jsem kolikrát učitele nachytal, jak nemají jasno třeba ve fyzikálních záležitostech. To samé je i u křesťanských společností - kazatelé mají bezprostřední absolutní pravdu a věřící je bez pochybností následují a to většina z nich nikdy nečetla Bibli. Nevím proč je pro lidi tak těžké se zeptat slovy "Proč?", nebo "Jak?".


Podmínkou k uctívání autorit je méněcennost v lidech a to je počátek a vrcholný průběh ztráty naší svobody.
Vlastenectví tedy není záležitostí těla, ale ducha. Když nedovolíme, aby si někdo z nás udělal loutky, a zůstaneme duchem přítomni. Pokud budeme bránit a opečovávát to, kým jsme, má naše země naději na obrat k lepšímu, protože se už nebude dít to, že by nás někdo tahal za nos a vykořisťoval nás.



A není pravda, že k tomu potřebujete většinu, nebo masu lidí, jestli Bůh existuje a já vím, že většina z nás tuší, že tu někdo takový je, tak nevěřím, že by naslouchal jen masové většině. Věřím, že i jednání jednotlivce ze spravedlivých duševních pohnutek se nakonec patřičně projeví. Toho nám byla historie už hodně krát svědkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama