Snaha o získání sebejistoty je klam

14. července 2016 v 13:00 | Mikoláš Chromík |  O životě




Vítám vás přátelé!


Většina z vás zná ten tíživý pocit nejistoty, krátce před vaším pohovorem, rétorickým vystoupením před lidmi, nebo nějakým jiným druhem jednání, víceméně obchodního charakteru. A tedy protisměrně hledáme, nebo toužíme najít nějakou magickou a elegantní radu, která by nám tento problém pomohla vyřešit. Tedy snažíme se vyhnat pocit nejistoty pocitem jistoty. Tento problém jsem řešil až do nedávných dnů.


Mám zkušenosti právě s rétorickými výstupy. Vím o jistých záležitostech, které mi prakticky pomáhaly zbavit se tohoto stresu, ale nějaký obecnější popis toho, proč se tak dělo, jsem neznal - tedy až doteď. Opět vás vyzívám k trpělivosti, neboť článek chci předložit k zamyšlení, ohledně určité klíčové věci, vůbec nemám v úmyslu v něm obsáhnout vše ohledně této problematiky. Jde o shrnutí myšlenky.


Účastnil jsem se mnoha soutěží, více než úspěšně, avšak když jsem se účastnil poprvé, byla to katastrofa - ne že bych neměl co říci, ne že by to, co jsem prezentoval, nemělo kvalitní obsah, ale bylo to právě stresem, pramenícím z pocitu nejistoty. Ale postupem času jsem začal do praxe aplikovat, nebo snažil jsem se aplikovat, nejen rady ohledně sebeovládání, které jsou podložené kvalitními výzkumy a technikami působnosti řeči těla a intonace hlasu, ale také určité rady přenášené tradičně.


Jedna z těchto tradičních rad byla - nesnaž se vyhrát. Tedy vzdej se, ale stále se nech vést tím co se děje, buď u toho… Když jsem to začal používat, šel jsem před lidi s tím, že mi vůbec nejde o nějakou soutěž, o nějaká počtem omezená místa, ale že tam jsem především proto, že chci dělat to, co chci dělat - tedy předávat informace publiku. Trému před samotnou akcí jsem sice vždycky pořád měl, ale jednalo se již více méně o zdravou trému, takovou, která vás k cíli posune ještě více, než kdybyste byli v naprostém klidu.


To je klíčové vodítko, ale také trochu neurčité s potřebou jistoty se člověk setkává každý den, ať už jde o jakoukoli činnost. Přímo se zdá, že je to nad rámec běžného chápání, že jde fakt snad o magii. To, proč to funguje, zůstalo pro mě tajemstvím do té doby, dokud jsem se u jednoho ruského autora, Vadima Zelanda, nepotkal s jeho pojetím důležitosti. Na mé facebookové stránce jsem jednou přidal tento příspěvek: .


Tento fb status přibližně shrnuje moji zkrácenou interpretaci tohoto pojmu důležitosti. My si vystačíme s tím, že čím méně možností na cestě k cíli máte, tím je pro vás celá záležitost důležitější = obtížnější. A toto jsou dva pilíře, na kterých problém stojí a ze kterých to rozlouskneme snadno.



Pocit jistoty a sebedůvěry vnímáme jako něco, o co je třeba automaticky usilovat, jako by se měl s touto tendencí člověk narodit. Jak by ne, žijeme ve světě, který nám vnucuje svou omezenou nabídku, a tak zároveň popírá individuální kvality jednotlivce. To výchova nás naučila, že jestli něco chceme, musíme o to bojovat, nebo to dostane někdo jiný. Abych byl konkrétně přesný - potřebu jistoty generuje důležitost (ve smyslu vzácnosti) zvolené cesty (příležitosti).


Pocit, který jsme kdysi dávno popsali jako pocit nejistoty je podvědomou reakcí na stísněný stav, do kterého nás společnost uvádí. Člověk to tak cítí, protože se musí vlézt, proti své vůli, do nějaké škatulky a je mu vnucena iluze, že musí, jinak o tu ubohou možnost přijde. Kdyby se ale člověk odhodlal sám tvořit své hodnoty a nespoléhal jen na zavedený systém (omezenou nabídku), nic takového nepocítí. Pocit nejistoty je vlastně uměle, virtuálně vyvolaný, se samotným člověkem jako samostatně funkční jednotkou to nemá nic společného. (více o omezení nabídky zde: Podstata omezení svobodné vůle (2/2))



Pocit jistoty, nebo nejistoty - je to jedno a to samé. Pocit nejistoty se totiž snažíte vyrovnat pocitem jistoty, fakt je ten, že je to jedna a táž těžko definovatelná iluze. Možná si říkáte, že čím připravenější budete, tím větší jistotu získáte - omyl!!! Fakt je ten, že to vůbec nemusí záležet na vašich kvalitách, můžete být připraveni, jak chcete, ale budete-li vystreslejší, než lajdák od vedle, bude to on, kdo nad vámi zvítězí!


Budete-li přehánět přípravu, sami sobě si tak vlastně budete dokazovat, že věc je pro vás důležitá a s tím úměrně poroste nejistota. Jestli do něčeho jdeme, musíme přeci sami od sebe vědět, že je to s námi plně slučitelné, příprava je pak v tomto smyslu tendencí na sobě něco měnit a znakem toho, že si nevěříte (něco jiného je, když vás však samotná příprava těší). Tato omezená nabídka nás nutí se porovnávat, i když někdo má mnohem lepší předpoklady, nemusí uspět - to je charakteristický rys méněcennosti, který je v naší populaci tiše a neviditelně zakořeněn. (více o komplexu méněcennosti: Komplex méněcennosti jako nástroj kontroly)


Není snadné přesvědčit sám sebe o svém významu, i když psychologové a terapeutové by se vám přesně k tomuhle pokoušeli dopomáhat, pokud za nimi s tímto problémem půjdete. Není to dobré, stejně jednou člověk na takové přesvědčení tvrdě narazí. Nejčastěji se u člověka jedná o mírně zvýšené ego, formou mírné nadřazenosti. Nebo radí, abychom ve stresových situacích uvolnili všechny svaly, to ovšem opět je jen dočasné. Svalové napětí je důsledkem psychického napětí, které je příčinou a uvolněním svalů určitě tuto příčinu neodstraníte.






Cesta podle mě vede jinudy - vzdát se boje o vlastní významnost. Prostě uznat se neměnně za významné (prostě jste se jednou tak narodili s tím až do vaši smrti, na tom nic a nikdo nemůže nic změnit), tak jak si myslíte, že významní můžete být, s nikým se o to ale nepřete. Tajemství, jak dosáhnout svého cíle bez boje tví v tom, že zvednete význam, nikoliv svůj, ale toho, s kým jednáte.


Člověk se obecně cítí jako v agresivní džungli, ve které svůj význam (postavení) musí pořád hájit, je tím znaven a vyčerpán. Věřte tomu, že projevíte-li se loajalitou, hodně to toho člověka potěší a vzbudí to v něm sympatie.Tak jako já jsem probudil sympatie ve svém publiku, protože jsem se neupíral na svůj vlastní cíl - získat umístění na stupních vítězů. Nýbrž vyzvedl jsem jeho význam, význam publika. O tom celém je to krásné kouzlo a tajemství, které jsem dřív nechápal.


Bojem o svůj vlastní význam (postoje, ze kterých se vaše osobnost skládá), což je snaha o získání sebejistoty, tedy druhé málo kdy přesvědčíte a většinou ani člověka takhle přesvědčit nelze, ani vy sami byste se nenechali. Boj o svůj význam vlastně vyvolává adekvátní odpor, vůči těmto vašim snahám.


Dále uvedu jen dva příklady, z reálného života, na kterých jsem to pochopil definitivně. Nedávno jsem se setkal s mým kamarádem, který má v mnohém odlišné názory na politiku. Zvykem bývá se názorově pohádat a jít zase domů, ale tak nějak se mi nechtělo hádat, dopředu jsem to vzdal, a aniž bych si to uvědomil, použil jsem přesně tato pravidla, o kterých jsem výše psal.


Nechal jsem ho mluvit, prostě jsem ho vyslechl, svěřil jsem se tomu, co se děje, nesnažil jsem se to maniakálně kontrolovat. Jen jsem se ho sem tam zeptal na to, co a jak myslí, když se mi něco nezdálo. Byl mi vděčný za to, že se semnou o tom mohl rozumně pobavit i když zastáváme odlišné postoje, pochopení jsme k sobě nacházeli. Vlastně jsme získali vzájemné uznání.


Současně si uvědomíte, že můžete pochopit druhého, když vyslechnete jeho důvody, proč zastává to a tamto. Musíme tak trochu věřit tomu, že člověk nechce automaticky jenom lhát nebo stavět své názory na nesmyslných iluzích, ale že sám se chce nějak ve světě a svém okolí vyznat ke vlastnímu prospěchu. To je vynikající cesta ke slučitelnosti zdánlivě neslučitelných názorů.


A konečně ten druhý příklad, ryze obyčejný, se mi stal v obchodě. Jednou jsem si zapomenul vzít batoh na nákup. Tak jsem požádal o tašku přímo v obchodě, když jsem zaplatil, přemýšlel jsem hned nad tím, jak do té taštičky nasáčkuji ty hlouposti, co jsem nakoupil. Avšak ta paní to sama vzala a věci tam dala. V ten moment tam automaticky vznikly sympatie, ona v ten moment vlastně pozvedla můj význam svou lehce nadstandartní službou. Jedná se o úplně něco jiného, než když se musíte snažit pospíchat, protože se na vás vyvolává obecný (nevyřknutý) tlak, že musíte co nejdříve vypadnout, protože tu nejste sami a tak se do té tašky snažíte vše co nejrychleji naházet. Vztah s klientem je určitě dobrá věc, do takového podniku se jistě jako zákazník vrátíte.


Přátelé, popsal jsem vám prostředek, kterým skutečně můžete tvořit, to co si sami vyberete, nečekám, že to pochopíte hned, mě to trvalo hodně dlouho. Ale možná ve vzpomínkách také narazíte na situace, které tomuto všemu dají za pravdu. Ještě jedna věc se tu však nabízí - nutnost chránit svou vlastní psychickou energii, pokud není člověk psychicky vyvážen, nikdy nemůže nalézt odhodlání pro svůj pohyb, proto vám doporučuji jako prevenci tento, jeden z mých předešlých, článků: Komplex viny v arzenálu manipulátorů. Pocit viny může odstartovat mnoho nepříjemností v duši. Uvědomil jsem si, jak strašně často a kdekoliv jsme vystavování situacím, kdy se nás někdo jiný snaží dohnat k vlastnímu ospravedlňování … na to vám řeknu jediné - nedejte se a obejděte je s chladnou hlavou!


Jestli se vám článek líbil, tak vám tímto sděluji, že spoustu informací sdílím jen na fabcebooku:







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mtb mtb | Web | 14. července 2016 v 13:12 | Reagovat

fakt dobrej lclanek :-)

2 Nicolaes Nicolaes | 14. července 2016 v 13:15 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) potěší

3 Jana Jana | E-mail | Web | 14. července 2016 v 15:50 | Reagovat

Juj, hodně dlouhý a myšlenkov náočný článek. Jakože člověka nutí se zastavit, přečít si to ještě jednou a zauvažovat, jak to má on sám. Popravdě, já začala už hodně dávno dělat věci pro potěchu a ne úspěch a kupodivu - to je to hlavní o co jde :) A než bych teď nebyla úspěšná :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 14. července 2016 v 15:50 | Reagovat

Omlouvám se za chyby a překlepy. Mrzí mne to.

5 Nicolaes Nicolaes | 14. července 2016 v 17:29 | Reagovat

[3]: Děkuji, vím to a ono to ani jinak není, člověk to musí porovnat na to, aby mu to něco řeklo, mě to také nebylo jasné hned. Jinak to co píšete, to je základ, vaše jednání musí být v soulasu s duševní pohodou, musíte mít z toho dobrý pocit. Ale nejen dobrým pocitem je člověk živen a právě o to se snažím, o nalezení principů, kterému ten zájem posílí a dají mu vítr do plachet s mocí realizace svých prání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama