Na počátku krize, pak naděje

14. ledna 2017 v 11:00 | Mikoláš Chromík |  O životě
Tento příběh stále neskončil a má úžasné pokračování. Jeho začátek však byl hororově hrozný. V tomto článku vám poskytnu svou vlastní, tu nejzvláštnější zkušenost, která mi změnila pohled úplně na všechno.

Narodil jsem se do křesťanské rodiny (nebojte, náboženství není podstatou článku), která se neřadila pod žádnou církev, avšak styky s některými církvemi jsme přeci měli, to však není podstatné. Pro věřící lidi, stejně jako pro jiná společenství, platí jedna věc - pokud dodržujete jejich pravidla, jste dobří, pokud se vám to nedaří, jste chybní a pokud se na ně úplně vykašlete, jdete úplně z kola ven.

To neplatí jen pro věřící a církve, to platí pro všechna lidská uskupení (každé společenství má svou ideologii). Že jsem já dříve patřil čirou náhodou zrovna mezi tradiční křesťany, na věci nic nezmění. Je to jen jeden druh společenství.

Postupem času nastávalo výše zmíněné, měl jsem problém dodržovat nějaká, někým daná, pravidla. Moje psychika se bránila cizímu vlivu, ale v té době jsem vůbec nechápal, co se to semnou děje. Začal jsem mít deprese z toho, že se nedokáži překonat, že se neumím postavit vlastním slabostem. Jinými slovy, mé zlozvyky vítězily a já je neuměl překonat. Pak se jdete poradit s nějakými členy, toho daného společenství, ve kterém žijete, řeknou vám "fantastické" věci, které máte dodržovat. Chvíli jste nadšení a jdete do toho.

Potom následují dvě možnosti. Tou nejpravděpodobnější je, že se vám to opět nepovede. A tou druhou možností je, že přijdete na něco (myšlenku) zajímavého, co by vám možná mohlo pomoci více. Vrátíte se opět do svého společenství. Pokud to bude druhá možnost, řeknou vám, že jste úplně vedle, že takto to být nemůže a jestli si to myslíte, tak jste hloupí. Co se týče první varianty, tak vám sdělí, že se vám nevede dodržovat uvedené pravidla, protože jste neschopní, slabí, bez jakékoliv vůle (třeba použijí slova typu, že když něco opravdu chceš, tak to uděláš tak a tak).

To je pro vyklíčení a masivní růst komplexu viny a méněcennosti jako vyšité. Když se dostáváte do takovéto opakující se smyčky, tak tyto komplexy mohou uvěznit vaši duši do bolestivé drátěné košile, které se říká neuróza. Je to stav hodně podobný depresi. A tak jsem na tom byl. Můj mozkový počítač se otáčel s výkonem na plné obrátky a stále nemohl nalézt správné řešení, až se mě začaly zmocňovat pocity marnosti. I odhodlání se někam hnout, něco udělat bylo stále menší. Připadal jsem si tak neschopně, přímo odsouzen k věčné práci bez možností něčeho ještě jiného, mimo to. Nešlo to vyřešit a již brzy se objevily první myšlenky na sebevraždu. A když jsem si myslel, že jsem na něco přišel, objevil se další, ještě horší problém. Dnes vím, že hlavním problémem bylo potlačování sama sebe, to se vždy musí odplatit bolestí, svému nitru je třeba naslouchat a snažit se mu vyhovět.

Nicméně teď přijde ten úžasný moment, na který do konce svého života nezapomenu. Napadla mě otázka "Co když řešení je, ale prostě ho jen nevidím?", a ještě jedna "Co když mi něco brání vidět správnou odpověď?". Proto jsem se rozhodl hledat knihu, která by se zabývala vnímáním reality, abych se pokusil svůj "rozbitý zrak" diagnostikovat a vyléčit, abych pak mohl problém konečně vyřešit. Tato situace, tento odstavec, je nejdůležitější ze všeho, to si zapamatujte. Musel jsem dojít na samotné dno, abych se obrátil na něco nesrovnatelně "lepšího". Kéž by to tak pochopili i ostatní, ještě dříve než by zakusili takovou děsnou bolest duše.

Co tedy následovalo? Magická ruka osudu mě přivedla k sérii knih s názvem "Ovlivňování reality", jejíž autorem je Vadim Zeland. U něj jsem se poprvé blíže seznámil s pojmy jako komplex viny a méněcennosti - to představovalo ten rozbitý zrak a tak jsem ho opravil. Nenechte se pomýlit, že byste tím netrpěli také, má to v určité míře každý, jen to nikdo silácky nechce přiznat (čím dříve si to přiznáte, tím lépe pro vás).

To by byl opravený zrak, co potom? Následovalo úplné převrácení vnímání světa takovým způsobem, který je v rozporu se vším co zná každý, koho znám. Bylo to i v přímém rozporu s mnoha biblickými zásadami tradičního křesťanství. Což jsem si brzy uvědomil a to byl druhý, velmi důležitý zlomový bod, jestli to zavrhnout kvůli tomu, co jsem již znal, nebo se tomu zkusím, alespoň na chvíli odevzdat a jít tou podivnou, ale zajímavou stezkou dál. Jelikož jsem již v té době malilinko intuitivně tušil, že to mohla být klidně i Bible, která zapříčiňovala mou neurózu, tak jsem se rozhodl jít dál, protože stejně mi Bible nedávala a nedávala potřebnou odpověď (odpověď, kterou hledáte, vám mohou zastiňovat i jiná ideologická pravidla, třeba i nějaká vesnicky tradovaná, každý spolek má svou ideologii, na to nezapomínat).

Vadim Zeland začal popisovat jevy, kterých jsem si většinou všímal jen já, když se beru lidi, které znám. Tím si mě získal, protože jeho teorie dokázala vysvětlit něco, co nikdo jiný vysvětlit nedokázal. Ještě podotýkám, že jsem svou podstatou fyzik a naprostou shodou okolností V. Zeland také.

To nejzajímavější teprve přišlo. Zeland postuloval tzv. energii myšlenky a že tato myšlenka má reálnou moc měnit svět mimo mé tělo. Zde jsem se jistě na chvíli pozastavil, moje předešlá striktně fyzikální a skeptická nátura se mi snažila říci, že něco takového není možné. To byl další mezník, kde jsem se rozhodoval, zda pokračovat v této cestě dál. Jenže jsem neměl co ztratit, tak jsem postuloval u sebe energii myšlenky také, stezka byla pořád zajímavá a prozatím mi mnohé jenom dala a nic nevzala.

A tak jsem si udělal o tom všem nějaký přehled, náhledový názor. Víte, moc si nejsem jistý, jak psát dále, abych vás neodradil, je to totiž naprosto šílené!!! Ale úžasné!!! Avšak neuvěřitelné. Je to všechno úplně naopak. Člověk má tendenci se zmocňovat věcí silou svých činů, a když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou (to reflexe na to, když vám říkají, že jste neschopní). Tento nový pohled je však jiný, říká, abychom uvolnili své maniakální kontrolování situace (přímo ji křečovitě škrtíme). Čím více je pro vás něco důležité, tím hůř, čím více o něco bojujete, ztrácíte jen čas a energii a chuť a náladu. Říká také, že namísto kontroly situace okolo, bychom měli kontrolovat to, na co myslíme. Tedy má to být naopak, kontrolovat neustále to co je uvnitř nás a ne tam venku. Protože….

A to je to vůbec nejšílenější co vám teď řeknu. Neexistuje nic tam venku nezávisle na tom, co se děje uvnitř vás, ve vaší hlavně. Jinými slovy, tento nový pohled nám říká, že naše myšlenky se skrze naše tělo, jako nějaký projektor, promítají do toho okolí, které nazýváme pojmem "svět", nebo "realita", chcete-li. To jakou máte vizi o světě, tak takový váš svět bude. Je to šílené, ale funguje to. Berte, nebo nechte být, je to na vás.

Dříve jsem hledal pravdu, která by popisovala vše a všechno. Našel jsem ji, ale je úplně jiná, než bych čekal na začátku své cesty. Ta pravda zní: "Různí lidé mají různá tvrzení pro to, jak svět vypadá a každý z nich má pravdu." Jinými slovy, vnímání každého z jedinců je si navzájem rovnocenné, ať se vám zdá sebepodivnější.

Není to síla svalů, ale síla myšlenek (a prožitků s nimi spojených zároveň), co nám pomáhá skutečně účinným způsobem ovlivňovat náš život k radosti. Od toho momentu, co jsem to pochopil, se dějí vážně zajímavé věci a už nikdy jsem se necítil ani na vteřinu tak hrozně, jako před tím okamžikem, kdy jsem si položil tu otázku "Co když řešení je, ale prostě ho jen nevidím?". Na ten okamžik, kdy jsem si tu otázku položil, skutečně nikdy nezapomenu. S ní skončilo vše zlé a začalo vše dobré. Nyní chci jen žít a naplno života využít! Je to ta nejúžasnější příležitost, která mě již teď fascinuje nekonečným množstvím všech možných provedení. Jít žít a prožívat.

Vše, čeho se bojíte nyní, ztratí svou moc v hlubinách zapomnění. Jestli budete chtít, tento nový pohled mám přehledně popsaný v tomto článku: Nuda a bezradnost. Jak vše vrátit k radosti?

Zdá se, že problém s vůlí jsme nějak zazdili, ale není tomu tak, právě díky tomu všemu vaše vůle neuvěřitelně hodně nabude na energii. Dokonce i nuda a všelijaké prokrastinace zmizí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 15:06 | Reagovat

Články u Tebe na blogu mne vždy fascinují... Jako spíše mne fascinují všechny změny, které se stávají právě lidem jako jsou fyzici, chemici a technici ... Jakoby je to, kým jsou, úplně přetvořilo (Darwin na tom byl obdobně, například).

Každopádně, to co popisuješ, mi připadá jako jednoduchá fráze, že to, čeho se bojíme uvnitř, vlastně produkujeme do okolí a to se chová přesně tak, jak nechceme (psychologie) :) Ale vůbec tím nesnižuji efektivitu a schopnosti a to, jak jsi z toho všeho nadšen :) Jen mi to přijde jako upravená psychologie :)

2 Nicolaes Nicolaes | 15. ledna 2017 v 18:46 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem rád, že si to někoho najde :-). Jestli myslíš projekci, tak o té vím velmi dobře :-) a je součástí této teorie, ale ne celkem. Pokud si uděláš ještě čas, a přečteš si článek v odkazu, tam to dávám vše do kontextu. Toto je jen můj osobní příběh o tom, co mě donutilo a přivedlo k úplné změně paradigmatu, tak šíleného, že se do toho nikomu nechce.

Okolo Darwina toho moc nevím, to je věc, kterou se teprve chystám někdy trochu studovat, protože jsem to předtím zavrhoval, ale jakmile jsem poznal toto, o čem píši, tak jsem si uvědomil, že jeho teorie evoluce je v souladu s tím také.

To co zaručeně změní člověka, je alespoň nějaké základní poznání kvantové fyziky, hlavně pokud je člověk všímavý, tak zjístí, že některé její děje zasahují i do našeho, makrosvěta. Ale vůbec na chování KF nejsme zvyklí, takže si toho všimne málokdo. :-)

3 TomkoC TomkoC | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:58 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

4 Nicolaes Nicolaes | 18. ledna 2017 v 11:27 | Reagovat

[3]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama