Koho dnes nazýváme hrdinou?

26. března 2017 v 10:49 | Mikoláš Chromík |  O životě
Lidé se dnes dělí různě. Na střední a nižší třídy, ale i na hrdiny a loosery. Jedni jsou oceňování různými privilegii a druzí za ně dělají ochotně práci od rána do večera. Jaký je rozdíl, mezi oceněným hrdinou ve svém oboru a tím, kdo se celý život nijak neprojevil? Pokud se na to budeme dívat z pohledu fyzického člověka, jako takového - naprosto žádný. Rozdíl je způsobený podlehnutím pokušení přijmout svou méněcennost. To je ten skutečný faktor, který dělí úspěšné od průměrných.

Co tímto pokušením myslím? Komplex méněcennosti experimentálně studuji již přes rok a půl. Stále více se mi potvrzuje mé původní tvrzení (které jsem intuitivně vytušil), že k. méněcennosti je skutečným důvodem, který zapříčiňuje existenci pyramidální hierarchické struktury moci ve společnosti. Jinými slovy, je to méněcennost poddaných, která utváří podmínky pro privilegia lidí, o kterých mnohdy ani nic nevíme.

V našem případě začíná méněcennost jako pokušení působit v momentech, kdy se nám na obzoru objeví, byť jen malá událost, která nám nesedí do plánu, náš rozum ji vyhodnotí, jako ohrožení. Pokušení má podobu pocitu, že jsme nedostateční (porovnáváme se s ostatními), že to nezvládneme a máme tendenci vše vzdát a vše zbořit. Komplex méněcennosti je vskutku zákeřný. Trpí jim 95% populace a nikdy nelze na 100% vyléčit.

Úspěšní jsou ti, co dokáží nějakým způsobem minimalizovat vliv své méněcennosti - tedy jsou to ti, co se nevzdávají toho, co mají rádi. Především hned od počátku je důležité, nenechat se vyděsit něčím, co se nám na první pohled nelíbí. O tom jsem již psal v kontextu jiných témat: Na počátku krize ..., Malý příběh chaosu.

Dovolím si postulovat jedno své tvrzení, které neumím dokázat: "Člověk je ve svém autentickém stavu dokonalý a má schopnost dokázat vše, co bude chtít."

Popíšeme si to ale, co tím vlastně myslím. Toto je pravidlo, které vyrábí ty, které později nazýváme jako hrdiny. Začneme autenticitou. Ať už děláte cokoliv, musíte být autentičtí, být sami sebou, dělat tu danou věc převážně a hlavně proto, že vy sami v ní vidíte smysl - pak to uvidí i ostatní, že tomu přikládáte velkou váhu a přidají se k vám v tomto směru - minimálně obdivem. Když ukážete nadšenost ve svou práci, získá vysokou cenu i v očích druhých.

Dokonalost člověka postuluji, protože pokud se začne nějakým způsobem měnit, jak my s oblibou říkáme "k lepšímu", tak to začíná být v rozporu s autenticitou. Zde začíná hrát svou úlohu méněcennost - dohánění idolů, nebo snaha nebýt tak špatný, jako támhle ten. Všechno to vyplývá z procesu porovnávání se s druhými lidmi. Ale odpovězte mi na otázku - kdo je lepší? Kdo je horší než vy? Je to vůbec normální se takto ptát, ukazovat prstem a nedej bože ještě se podle někoho takto opičit. Každý jsme jedineční, žádné kopie neexistují - nemá tedy smysl porovnávat lepší/horší. A pak se tu tedy naskýtá logická syntéza - pokud není na člověku co měnit, aby byl lepším, pak je ve svém přirozeném stavu dokonalý. Smysl má jedině zpětná změna - hledat svou dokonalost, kterou jsme přebili mainstreamovými hloupostmi.

Rozsah toho, co vše můžeme dokázat je neomezený (pokud se blíží svému stavu dokonalosti). V naší historii nalezneme tolik lidí, kteří byli podceňovaní pro to, co chtěli dokázat, že jich na prstech rukou a nohou nenapočítáme. Ještě před 100 lety byla cesta člověka na Měsíc jen fikcí, dnes již máme sondy, které jsou za hranicí samotné Sluneční soustavy!

Osobně jsem pozatím nedokázal nic tak velkého, jako S. Jobs, nebo E. Einstein, ale pracuji na svých projektech a v době, kdy jsem poznával tyto věci, o kterých zde píši, a začal je využívat, se to skutečně začalo nějakým způsobem projevovat. Zrovna nedávno jsem byl v silném pokušení, kdy bych měl všechno vzdát, ale vzpomněl jsem si na to, co jsem si řekl dříve "Už takový nejsem, takový jsem byl! Teď nic nevzdávám.", a nakročil jsem nohu napřed a zůstal pevně stát ve víře, že se to přežene. Ta událost stále probíhá, ale již teď vidím úsvit v dohlednu. Ten velký temný monument, co mě tak vyděsil a zapůsobil na mou, hluboko schovanou méněcennou složku, začíná padat rychle sám ke dnu, aniž bych musel fyzicky, byť jen hnout prstem! Ale chvílemi jsem strach cítil, ale zapřel jsem se na základě svého poznání a důvěřoval mu. Je nesmírně důležité nesnažit se s tím něco dělat. Je-li je to něco, co nepodléhá vaši vlastní vůli, nic s tím stejně nenaděláte, můžete to jen zhoršit.

Stačí stát za tím, co milujete, a zlo vás obejde. Pokud bych na to reagoval, snažil se s tím bojovat, dodal bych tomu energii, a rozšířilo by se to. Pokud zvládáte překonávat to pokušení vzdát to, a věříte v tu naději, se kterou jste původně do všeho šli, pak v ten moment jste pro mě hrdinové. Vydat se za svým cílem navzdory titánské méněcennosti, která je do nás vryta, zůstat na místě, nepohnout se zpět, i když cítíte, že se vám začínají třepat kolena, to je hrdinství. Ale po dnešku již budete vědět, že pokud jste autentičtí, jste dokonalí (v tomto stavu umíme nejlépe ovlivňovat realitu, tvořit geniální díla), svět sám vám pročistí cestu, stačí jen počkat.

Na lidech, které nazýváme hrdiny, není nic výjimečného, jen se občas rozhodli nevzdat se. Když v mysli převáží obrazy milovaného na místo obávaného, dějí se zázraky, nad kterými jen říkáme věty jako "to je úžasné…". Nerespektovat žádná omezení, která vás mají jen vyděsit a dále si jít drze za svým, to je ono. Nereagujte na to, co je tam venku, ale posilte uvnitř, v sobě, to nejlepší, co tam máte. Pokud ukážete hodnotu toho, co v sobě skrýváte, svět se začne otevírat a obklopovat vás, dokonce se o vás bude v jistém směru i starat. Je to o tom, ukázat tu cenu a v krizi se chovat tak, jako by se nic nestalo. Nakonec se vše obrátí v dobré, protože vy jako jedni z mála budete mít krásnou rozkvetlou zahradu, na které jste bezestrachu pracovali dál, plnou Slunečního světla. Chápete? Stačí vydržet a lidé k vám příjdou, protože uvidí ty hodnoty vaší autentické práce a bude je to velmi zajímat a to je ta cena!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 26. března 2017 v 11:05 | Reagovat

Jsem bohužel člověk, který občas pociťuje hodně nízkou sebedůvěru. Projevuje se to hlavně u týmových porad, kdy mám mluvit k velkému počtu lidí. A prakticky i kvůli tomuto pocitu i odmítám nabídky na autorské čtení k mým knihám. Nedávno jsem viděl ale radu nějaké osobnosti, už nevím, kdo to byl, že nejlepší je si představit, že ti lidé, co vás poslouchají, jsou na stejné úrovni jako vy. Nejsou horší a už vůbec nejsou nad vámi. Občas to pomáhá.

No, v poslední době se více zaměřuju na přípravu, o čem chci mluvit. Na porady se sice tak připravit nedá, na autorská čtení taky ne (přijmu asi jednu nabídku z rodného města), protože nevíte přesně, o čem bude řeč. Mě například svazuje strach, že mi někdo položí otázku, které nebudu rozumět, nebo že budu tak nervózní, že řeknu nějakou blbinu...

U týmových porad jsem si ale zvykl na jednu věc - je lepší si připravit alespoň začátek, trochu se jím rozmluvit a pak ten kámen, který na zádech cítíš, není tak těžký...

A už su zase nervózní z toho autorského čtení... Co s tím :-)?

2 Eliss Eliss | Web | 26. března 2017 v 11:09 | Reagovat

Já mám hodně dlouho komplex méněcennosti, a někdy je to opravdu těžké s mým seběvědomím se nějak prosazovat...

3 Nicolaes Nicolaes | 26. března 2017 v 11:23 | Reagovat

[1]: Já jsem trpěl těžkou méněcenností, ale dařilo se mi ji postupně odbourávat. Mám zkušenosti i s výstupy před lidmi! Mohu vám dát pár rad, které mi pomohly, zde je můj mail: mikolas.chrom.astro@gmail.com, můžete mi napsat a můžeme probrat všechny aspekty projevů, které vás trápí. Co se týče týmových porad, osobně mi to připadá, jako koňské dostihy, toho se nerad účatním a vždycky jsem zjístil, že jsem se toho vlastně aktivně účastit nemusel, vždycky to byla hra pro potěšení někoho jiného :-D . Co se týká vystupování před lidmi, tam je velký prostor, kde se dá něco "vylepšit", také jsem musel překonávat ty velké před-stresy. Například to, čeho se bojíte, těch otázek, vylože to hned formou omluvy na začátku přednesu. Není to žádná potupa, lidé to pochopí a už se té otázky nemusíte bát. To je první věc, na kterou myslím, když něco takového dělám.

4 Nicolaes Nicolaes | 26. března 2017 v 11:27 | Reagovat

[2]: Odkáži vás na jeden z mých článků, máte o sobě udělanou nějakou diagnózu, skrze kterou se vidíte. Pochází buď od okolí, nebo od vás, ale to je celkem jedno, důležité je, že ta diagnóza lze změnit a pokud budete postup opakovat, budete se v souladu s touto giagnózou měnit i vy. 2 články vám dám :D . http://globalgeneration.cz/?p=342
http://globalgeneration.cz/?p=110

5 Gummídková Míša Gummídková Míša | Web | 26. března 2017 v 11:42 | Reagovat

pokračování prosím :-P  :D

6 Siginitou Siginitou | Web | 26. března 2017 v 12:04 | Reagovat

Moc krásně napsaný.
No já se musím přiznat že komplex méněcennosti mám i já.

7 Nicolaes Nicolaes | 26. března 2017 v 12:12 | Reagovat

[6]: Děkuji. Dříve jsem si dělal starosti s tím, že se na mě lidi naštvou, když jim řeknu, že mají k. méněcennosti a ze své hrdosti to odmítnou. Teď si s tím nedělám starosti, kdo je ochotný to připustit, tak jen s ním se dá nějakým způsobem pracovat. Ten, kdo je schopný si to přiznat, je v podstatě zachráněn. :-)

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 26. března 2017 v 15:47 | Reagovat

To je celkem i pravdivý článek.JE možné, že i já mám komplex méněcennosti. Nedokážu jít za tím, co chci. Nojo, ale co já vlastně chci? Aha, tady je ještě jiný problém.

9 Nicolaes Nicolaes | 26. března 2017 v 16:46 | Reagovat

[8]: K tomu Vám doporučím tento článek: http://mikolas-vizionar.blog.cz/1702/iluze-svobodneho-sveta

To, co chceme, to musíme objevovat a čím přesněji to víme, tím silněji nás k romu realita popožene. :-) http://globalgeneration.cz/?p=292

10 Matěj Matěj | Web | 26. března 2017 v 17:06 | Reagovat

[3]: Rozhodně napíšu. Byl bych blázen, kdybych si nenechal poradit :-)

Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama