Před spaním

4. března 2017 v 12:39 | Mikoláš Chromík |  O životě
Dříve jsem míval stavy, při kterých jsem neustále oddaloval spánek, jak jen jsem si mohl dovolit. Měl jsem pocit nudy, smíchaný s pocitem osamění a hlavě jsem měl pocit, že ještě chci něco udělat, ale vůbec jsem nevěděl co. Tak jsem večery trávil vymýváním mozku prostřednictvím internetového prohlížeče a bloudil. Je vám tento stav nějak povědomý? Myslím, že do určité míry tímhle musí trpět hodně lidí, u mě, se to povedlo zvrátit, pochopil jsem totiž příčiny.

Asi se to nedá nazvat jinak, než depresí, myslím, že tyto pocity přicházejí v momentě, kdy již jasným způsobem duše dává najevo, že žijeme beze smyslu. Již tak intenzivní pocity nemám, ale měl jsem a nikdy bych to nechtěl zažívat opět. Když se objeví, je to pro mne jasný signál, že jsem ten den neprožil tak, jak bych ho měl prožít, že jsem ho promrhal, nic jsem neudělal pro sebe a své vize - bez vize je člověk jen biologickou schránkou, která se dává k dispozici pro otroctví. Bohužel lidé spíše tento hlas duše potlačují a myslí si, že je to hlasem jejich slabosti, na místo hlasu, který se jim snaží ukázat (individuální) směr cesty k vlastní dokonalosti.

Když za ten den něco vytvořím, napíšu, či jen vymyslím, něco, z čeho jsem schopen se třeba i hodinu radovat a žasnout, že to je fantastické, tak pak usínám dobře, bez výčitek a bez odkládání. To vám bude do začátku bohatě stačit. Někdy nám ale třeba naše mysl nechce dovolit něco vytvořit, protože jsme třeba unavení (nebo otrávení), nebo se spíš vidíme někde u piva a nějaké neplechy. V těchto momentech může pomoci ještě jedna věc. Týká se to reálné síly myšlenek a představ ovlivňovat fyzickou realitu, popsal jsem to v jednom z předešlých článků zde. Pokud již nějakou dobu směřujete své myšlenky tím směrem, který je v souladu s vnitřními pocity, v tom pozitivním smyslu, stačí se vystavit nějakým příležitostem a samo za vámi přijde něco, co vás nadchne a povzbudí. Přijdete někam, nebo do blízkosti někoho a jen vyčkáváte. Čeho by se měl člověk vyvarovat je jedna věc - zasahovat do situace s tím úmyslem, že si chcete zlepšit náladu.

Tak nám to do hlavy vnucuje stará škola a tak to nefunguje, tomu se realita vždycky vzepře. To je zároveň má definice zla, zlo vzniká díky našim vědomým zásahům. Když se vytratí starost o dosažení dobrého, dobré přichází samo. Je to paradox, to čeho se vzdáte, to získáváte, stačí na místo vědomé kontroly situace a snah přizpůsobit si okolí ke svému užitku, chválit věci, které jsou něčím zvláštní, chvála a vděčnost na místo vypočítavosti a přesvědčování druhého o čemkoliv, to je skutečným klíčem k radosti. Dobré zážitky pak přicházejí o to častěji, čím více si toho jsme vědomi. A pak už člověk může i sám sebe přesvědčit, že svět může být i krásným místem, ve kterém lze spokojeně usnout.

Pokud bychom to měli shrnout, tak bychom řekli, že je důležité se držet své vize a rozvíjet ji - bez toho nebudete klidně usínat, bez toho přichází depresivní pocity. A pak, vzdát se starostí okolo toho, jak se vize má uskutečňovat, co k tomu potřebujete, vykašlete se na přemýšlení nad prostředky, to je jed, který otráví vaši mysl a budete si říkat že "to nejde", nebo že "to je nemožné", a jste zase tam, kde jste byli.

Mysl je strašně zajímavá v tom, že když ji položíte otázku, tak ta odpověď přichází sama, bez předchozí myšlenkové konstrukce, bez úsilí, bez toho, aniž byste na odpověď tlačili. Tehdy, když k vám přijde intuitivní vjem a vy ho zpracujete, uvědomíte si, že je to prostě perfektní a že nikdo by nic takového nedokázal vymyslet vlastním úsilím, když tlačí svou mysl k tomu, aby mu dala řešení. Tehdy je člověk ze své "práce" skutečně nadšen, protože jenom žasne, že nekecám, a že to tak skutečně funguje. Představivost je zakrnělá schopnost člověka, strašně mnoho vlivů nás dnes okrádá o možnost rozvíjet své představy, nechtějí nám k tomu dopřát ani čas a ani klid. To je možná jednou z prvních věcí, nad kterou by se člověk měl zamyslet, jak získat pro sebe více klidu a více času. Je to velmi zásadní, vůbec si neuvědomujeme, že naše představy mají velkou moc, a tu moc mají o tu větší, čím přesněji si dokážeme představit to, co bychom skutečně chtěli a vůbec zjistit, co chceme. Pokud se tohoto člověk vzdá, přichází deprese (skrze ní nám naše přirozenost říká, že nesplňujeme svůj účel, že naše existence ztrácí smysl, může být bez problémů nahraditelná) a pochopitelně absolutně nedokáži pochopit, jak se toho může nějaký člověk vzdát.

Je-li den u konce a vy víte, že jste v něm nic parádního nevytvořili, pak já osobě se věnuji alespoň své představivosti, vím, že to je investice do zítřků. Den bez imaginace, je ztraceným dnem. Je to tak zásadní, člověk může najít a využít svůj plný potenciál a to možná právě proto se nám společnost snaží nějakými způsoby krást čas tak, abychom se nevěnovali své mysli. Člověk si podmínky k této schopnosti nechává brát, protože vůbec nevnímá, o jak strašně cennou schopnost to vlastně přichází. Jakákoli seberealizace bez představivosti je takřka nemožná. Neměli bychom hledat řád a naplňovat řád okolo, tam venku, ale tam uvnitř! Je to přesně naopak, pokud nebudeme mít pořádek v hlavě a budeme se snažit kontrolovat to, co je tam venku, k ničemu to nebude, jen ke zlu. Navíc, pokud budete "znásilňovat" svou realitu řádem, jen velmi těžko se k vám dostane něco, co je mimo tento řád, protože to co vás skutečně může nadchnout je často mimo meze myslitelného, mimo obecné meze možného. Představami tvoříme i věci, které dosud neexistovaly. Strávíte-li třeba půl hodiny imaginací, již to samotné vás může naladit na tu správnou vlnu, díky které se vám bude lépe spát. Někdy den vypadá, že je k zahození, ale ta opomíjená představivost může všechno změnit. :-) Zdaleka nejen spánek! Nenecháte-li si krást možnost naplnění svého potenciálu, budete spokojení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 4. března 2017 v 16:25 | Reagovat

Jo, je mi ten stav taky povědomý a jak! Měla bych se nad sebou sakra už zamyslet. :-x

2 Nicolaes Nicolaes | 4. března 2017 v 16:55 | Reagovat

[1]: Stačí jen začít, kdykoliv s čímkoliv stačí jen začít a mysl se o to postará sama, věřte. :-)

3 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 11:07 | Reagovat

Jo taky mi ten stav je povědomý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama