Láska a svět

30. dubna 2017 v 17:17 | Mikoláš Chromík |  O životě
Někdy má člověk pocit, že ve světě existují zvláštní síly, které mu nedovolují být šťastným. Skoro se zdá, jako by tu bylo něco, co nás chce nějakým způsobem k něčemu předurčovat. Něco se daří a něco neustále ne.

Domněnka té síly je správná, skutečně tam nějaká síla figuruje, jenže ona funguje trochu jinak, nic nedělá naschvál, je to jako s gravitací. Věci padají k zemi, prostě padají, díky gravitaci, ale nebudeme snad říkat, že gravitace je zlá, podlá, nebo výborná…

Vše v přírodě se snaží udržet na co nejnižších hladinách energie, a když se někde nějakým způsobem energie navýší, automaticky se objeví nějaké rovnovážné síly, které vznik takovéhoto nadbytečného potenciálu sráží k zemi. To jsou ty síly, k kterých jsem psal na začátku, pojďme si něco povědět o tom, jak to celé funguje.

Někdy si řeknete, že je pro vás nějaká věc důležitá, vrháte se do toho po hlavě, protože nechcete to a tamto - stavíte vůči sobě protiklady. Například - chci být bohatý, protože nechci být chudý, nebo chci být zdravý, protože nechci být mrzák, chci si najít partnerku, nechci být sám a mohli bychom takto pokračovat do nekonečna. Výsledek takto postaveného snažení bude mizivý za cenu neuvěřitelně velkého a hlavně vyplýtvaného kvanta energie.

Problém začíná již v té důležitosti na počátku. Vyvíjíte na sebe veliký tlak, který vás nutí běžet v nějakém úzkém prostoru. Když budeme střílet na branku a budeme mít 10 střel, bude to pro nás OK, s jednou z nich se jistě trefíme, nezáleží nám na tom tolik, ale jakmile to změníme tak, že branku musíme dát při jednom pokusu z jednoho, už se zapotíme jinak.

Když něco děláme, musíme se otevřít světu, jsou v něm možnosti, o kterých náš rozum netuší, ony přichází, pokud je přicházet necháte.

Jednoduše řečeno, nadbytečný potenciál energie vzniká tehdy, když něčemu přisuzujeme velký význam, a čím více tomu věnujeme pozornost, tím více roste a zároveň tím větší jsou rovnovážné síly, které vůči nám pracují. Ony se starají o správný chod přírody, to my jsme hlupáci, že to odmítáme respektovat a nepoučíme se.

Proto se mnoho úspěchů zdá velmi pracných, protože jste byli nuceni investovat svou energii nejen do svých vlastních činů, ale navíc i na stabilizaci své pozice vůči rovnovážným silám. Proto je to vyplýtvaná energie.

Energií s rovnovážnými silami se plýtvá tím více, čím více vás děsí něco z té druhé strany - z onoho protikladu, že máte pocit, že sklouzáváte zpět, začnete mít strach z toho, že prohráváte a boj jako takový se stane o to zjevnějším. Pak se začne dostavovat zhoršení duševního stavu, přichází deprese a podobně. Máte pocit, že ať uděláte cokoliv, nelze to ovlivnit.

To vše jen kvůli tomu, že špatně chápeme náš svět, to jak je nastavený. Náš systém je postavený na méněcennosti, která vyžírá lidskou psychiku tím, že nutí člověka neustále něco srovnávat a hodnotit. Něco vyvyšovat nad slunce a něco jiného zase pomlouvat a ponižovat.

Jaká je vlastně cesta z toho všeho?

Dopřát sami sobě být tím, kým jste a zároveň to dopřát i druhým. Když začnete toto pravidlo respektovat, nadbytečné potenciály se přestanou vytvářet a vy během chvíle pocítíte nárůst psychické energie. Jak na to?

Podívejme se na větu, kterou jsem již zde napsal: "Máte pocit, že ať uděláte cokoliv, nelze to ovlivnit.". Pokud máte pocit, že nemůžete nic ovlivnit, ztrácí život smysl. Z toho vyplývá jedna velmi zajímavá teze: "Smysl má jen to, co dokážeme ovlivnit.". A co že to je? To jsme přeci my, naše vědomí, to můžeme ovlivnit, můžeme vždycky na sobě nějakým způsobem pracovat. Když se chcete v něčem zdokonalovat, tak se zdokonalujte v tom, co máte rádi, protože to máte rádi, ne na popud nějakého strašáka tam venku, nějakého protikladu.

Co ale ovlivnit nelze, jsou jakékoliv vztahy v našem okolí a v celém světě. Zde se vůči nám často staví nějaký protiklad. Společnost a její funkčnost je velice spletitá, neobejde se bez rozmanitosti lidí - každý člověk má jiné schopnosti a díky tomu vše funguje, tak jak má (nebo by mělo). Každý člověk má stejně zásadní význam ve všech procesech (pokud se budeme bavit obecně o světě, tak nejen člověk)! Asi bychom měli přehodnotit vše, k čemu máme nějaký postoj a zkontrolovat, jestli přisuzuje dané věci větší, nebo nepatřičně menší význam.

Představte si jenom, kdo všechno musel nějakým svým dílem přispět k tomu, aby se k vám dostal chléb, který jste si právě koupili. Když se skutečně zamyslíte, zjistíte, že na tom nemá zásluhu jen pekař! Jakmile začnete zkoumat, odkud bere suroviny, nářadí a všechno možné, tak zjistíte, že se konečného počtu zúčastněných lidí, během jednoho dne nenapočítáte. Všichni lidé jsou na světě úplně stejným způsobem důležití a významní, odeberete jednoho jediného z nich, a nastanou vážné komplikace.

Předpokládám, že právě proto existují tyto rovnovážné síly! Je to něco jako přírodní pojistka proti větším snahám něco v okolí měnit za cenu ztráty něčeho hodnotného pro funkci přírody jako celku.

Bavíme-li se takto o lidech, máme na mysli jejich činnost, schopnosti - jakéhokoliv druhu. Nemusí to být jen činnosti profesní. Nemá smysl do nich zasahovat, třeba i s dobrým úmyslem. Představte si, že někoho máte rádi, právě proto, jaký je. Pokud se ho nějakým způsobem budete snažit si získat a přizpůsobit nějaké vysněné vizi vztahu, bude se jednat o zásahy, které by toho člověka nějakým způsobem změnily - výsledek je, že máte před sebou úplně někoho jiného, než koho jste chtěli na samém začátku.

Znovu se zeptejme - co jediného má smysl? Cokoliv, mimo naši osobu pozitivně změnit takřka nelze. To, že se snažíme zasahovat, to činíme na základě nějakého strachu. Když něco tam venku milujete, necháte to být, protože když si hrdě budeme myslet, že víme, co je přesně třeba udělat, vždycky se ukáže, že to byl omyl a za ním se objeví ještě větší zlo.

Měli bychom se přestat strachovat a starat se o to, jestli nám bude dobře, či špatně, nikdo do budoucnosti nevidí, je to bezpředmětné. Nakonec uvidíte, že něco v okolí vás bude mít samo rádo, aniž byste se snažili, pokud budete mít rádi sebe a to, co děláte. Možná budete překvapeni, že svět k tomu nepotřebuje vaše přičinění :-) vše tu je pro nás tak uděláno, tak jak má být, jen být ochotný si to užít.

Jak vyhnat z hlavy, to co nás štve? Abychom tedy mohli začít? Opakem strachu je láska, to slovo však každý chápeme jinak. Osobně si při tomto slově představuji nádhernou květinu, která nádherně voní no a pokud ji milujete, tak ji jen necháte vonět, jste potěšeni z toho, že tu je a netrháte ji, necháte ji přesně takovou, jak vás již od samého počátku dělala šťastnými.

Jak jsem psal výše "Dopřát sami sobě být tím, kým jste a zároveň to dopřát i druhým.". Stačí jen nechat být a věnovat se tomu, co má skutečně smysl. Takto definovaná láska je skutečně velmi podstatná pro správnou funkci společnosti. Mnoho lidí si myslí, že když zahodí starost, tak jim nebe spadne na hlavu, ale v tom je právě ten trik - nic takového se neděje. Když má člověk otevřenou mysl, a připustí to, alespoň na nějakou chvíli, tak tento blud prohlédne a pochopí, že ten boj s rovnovážnými silami vážně není nutný. Je dokonce kontraproduktivní, proti směru vašeho zamýšleného úsilí.
Zároveň se takto můžeme velmi příblížit k nalezení své vlastní autenticity, což je logické, pokud přestaneme zasahovat jakkoliv do okolí, dopřejeme mu být takovým, jaký je, a na místo toho si budeme všímat sami sebe, a pracovat se sami sebou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | Web | 30. dubna 2017 v 17:40 | Reagovat

Většinou reaguji na články, které mne nějak vyburcují, ale se Tvým článkem můžu jen souhlasit. Jen chci napsat, že ta síla není až tak daleko, jak by se zdálo, je těsně vedle Tebe. :-)

2 Nicolaes Nicolaes | 30. dubna 2017 v 17:53 | Reagovat

[1]: Děkuji, velice mě těší, když mé poznání je přínosem i pro druhé :-) ... Musíme se s těmi silami naučit žít, chápat je, respektovat :-)

3 stuprum stuprum | Web | 30. dubna 2017 v 18:17 | Reagovat

Nesmírně si síly považuji, každé ráno ji připravuji snídani. :)

4 Sabča Sabča | Web | 30. dubna 2017 v 18:56 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
díky :-)

5 Akja Akja | 3. května 2017 v 17:46 | Reagovat

Dnes jsem si Tvůj článek vyhledala v historii mého PC a musela jsem si ho přečíst znovu. Je vážně dobrý. Děkuji

6 Nicolaes Nicolaes | 4. května 2017 v 11:54 | Reagovat

[5]: Jééé, také děkuji, to je pro mne skutečná pocta.

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 4. května 2017 v 22:30 | Reagovat

A víš, že ze v svých vlastních zkušeností říct, že máš v mnohých věcech pravdu?
Tedy co se týče shánění inspirace pro mé spisovatelské pokusy, tak určitě ano.

8 Nicolaes Nicolaes | 5. května 2017 v 9:52 | Reagovat

[7]: Páni, cítím se být rozmazlen uznáním :-) , o víkendu budu psát článek o přítomnosti :) to může být pro vás také zajímavé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama