Neexistence stoprocentních pravidel

23. dubna 2017 v 15:59 | Mikoláš Chromík |  O životě
Život je hra, je to hra na uvědomění, bez něj totiž nelze nic uchopit a ani ovlivnit, dokonce ani milovat. Zároveň je to důvod, proč nikdy nenalezneme nějaký myšlenkový konstrukt - popis, podle kterého by celý náš svět fungoval. Můžeme se jen blížit, ale nikdy nebudeme mít se svými tezemi v rukou pravdu, která by všude a vždy platila stejně.

Pravda je jakási titánská chiméra, kterou jsme nuceni hledat a trvat na ní, bez ohledu na to, že třeba ohrožujete přátelství s tím daným člověkem, se kterým se o tuto "pravdu" přete. Velmi nemoudré, nezdá se vám? Člověka, který trvá na své pravdě, toho skutečně považuji za hlupáka. Ne proto, že bych ho chtěl soudit, ale protože mi to sám svým způsobem dovoluje.

Předpokládám, že většina takových trpí tzv. neurózou, setkávám se s neurotiky poměrně často (jsou v populaci hojně zastoupeni). Zkráceně řečeno, jsou to lidé, kteří žijí v představě, že život se proti nim spikl, že žijí primárně ve stavu ohrožení života. Vlastní utrpení považují za ctnostný úděl a mají takový pohodlný zvyk se stavět vždy do pozice oběti. Velmi charakteristickým rysem jejich povahy je, že jednají přehnaně na některé emoční podměty a to je zároveň důvodem, proč se s nimi ostatní moc bavit nechtějí. Buď druhého člověka dusí se svým úsilím a starostmi, nebo jsou agresivní.

Oni vlastně žijí v jakémsi bludu, smyšlence motivované strachem, smyšlence, která má složitý a zároveň excelentně propracovaný koncept. Díky němu mají v rukou solidní výmluvy, proč nejde zlepšit, zjednodušit, nebo vytvořit to, či tamto. Zpravidla hledá viníky, kvůli kterým to nejde.

V momentě, kdy argumentem vyvracíte tento blud, naježí se jim bodliny a jsou agresivní, v přehnaném stylu. S neurotikem je velmi těžké dělat kompromisy, když on "ví", co je pravda a jak by vše mělo být, pro váš trochu odlišný názor nemá sebemenší kapku respektu, není schopen v něm vidět možné zisky a výhody.

Proč si ale dělám nárok je nazývat hlupáky? Již jsem psal, dovolují mi to, je to adekvátní. V momentě, kdy je zaženete do kouta tím, že mu ukážete, že jeho blud je podvodem, který si ušil sám na sebe, zapne se u něho program "jsem ve stavu ohrožení" a v tomto momentě jsou neurotici většinou velmi sprostí, i když jste předtím byli úplně klidní a jen jste nějak popsali svůj pohled tak oni začnou reagovat ve smyslu "Ty jsi ale …". Jedná se o manipulaci, snaží se podrýt váš vlastní názor na to, jací jste. Ale co je ještě podstatnější, jedná se zároveň o psychologickou projekci. Jestli vám říká "Ty jsi ale pošetilý idiot…", tak to říká do vlastního zrcadla (oni se soudí vlastně úplně sami). Ono to i odpovídá, protože ho určitě něco vnitřně štve, že už nemá žádný pádný argument, kterým by otočil rozhovor ve svůj prospěch a stále trvá na své pravdě. Vnímá to jako soutěž a nechce být opět poražen.

Jak zacházet s takovými lidmi? Jsou dvě možnosti. Buď se vzdáte a čekáte, co nastane a budete situaci protahovat, dokud se to nevyvrbí i ve váš prospěch, bez zbytečných hádek. Anebo neurotikovi dáte "ránu přes čumák" hned jakmile ho rozpoznáte, protože může být nebezpečný. Někteří dovedou být silnými manipulátory a vůbec nerespektují hranice vaší vlastní osobnosti. Musíme umět mu srazit hřebínek a ukázat mu, že dál zacházet prostě nemůže. Má velkou tendenci vlastnit člověka.

Blud neurotiků se opírá o jistoty, což jsou taky jakési uměle vytvořené chiméry. Co to vlastně jistota je, jsem popsal již v tomto článku. Je to jakýsi myšlenkový koncept, který skutečně dovoluje úplně ignorovat povahu skutečnosti. Je to pro ně jistým způsobem pohodlné, nechtějí nic měnit. To je zároveň problém, protože veškeré poznání, veškeré uvědomění a pokrok zcela jistě nemůže vzniknout z jistot. Život v pravé plné podobě není jistota, ale je to pohyb. Je to moře, které je o to divočejší, když se snažíme v něm neohebně, zatvrzele udržet na jednom místě.

Také jsem byl neurotik, neustále jsem hledal nějaký model, který by popisoval povahu reality, nějakou 100% pravdu. Byl jsem velmi nešťastný z toho, že se mi ty modely pokaždé rozbořily. Nechápal jsem ještě jedno - že mi to příroda nedovolí, ona se přímo nechce nechat poznat. Je to rys reality, říká se mu Kodaňská interpretace kvantové mechaniky.

Dnes si uvědomuji, že je to vlastně velmi krásné a zábavné vědět, že nikdy nic takového nenajdu, protože co by bylo pak? Nudil bych se a můj smysl života by skončil. Objevovat stále nové manýry našeho světa je prostě zábava! Jenom se ho člověk musí naučit tak nějak respektovat a mít ho skutečně od srdce rád - to neurotik neumí. My lidé druhu Homo sapiens sapiens, člověka moudrého, máme v hloubi zakódovanou touhu po riskování, objevovat nové, vytvářet nepoznané, pro poznání nás samotných a světa, ve kterém žijeme. Musíme se neustále překonávat (bořit obecně uznávané limity) - když to neděláme, spadáme do neuróz, depresí a naše existence ztrácí smysl. V životě člověka není pro strach místo, strach nám nijak nikdy nepomůže a nemáme zase tolik času, abychom si otravovali mysl strachem.

Vlastně nejde jen o hlupáctví, ale zde se nalézá ten skutečný souboj, jehož výsledek řekne, co s námi, jako s lidmi v budoucnu bude. Nachází se zde přímo esenciální otázka. Půjdeme dál a objevíme sami pro sebe kus vesmíru s nekonečnými možnostmi a získáme s ním harmonii? Anebo budeme nadále pěstovat iluzi jistoty, začneme se zmítat v nedostatcích, což bude mít za následek přímý proces ničení života jako takového a octneme se opět na úrovni zvířat?

No, to by bylo vážně hloupé …

Naděje tu je, můžeme začít hned u sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. dubna 2017 v 16:16 | Reagovat

Až tě jednou černá huba bodne do břucha a začnou ti vylézat vnitřnosti, určitě si řekneš, že máš život rád. :)

2 Nicolaes Nicolaes | 23. dubna 2017 v 16:54 | Reagovat

[1]: příznaky jsou zřejmé :)

3 Asterius Asterius | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 16:56 | Reagovat

Tihle lidé také dost často jiný názor ani slyšet nechtějí. Vědí, že by proti němu nemuseli obstát. Při čtení mi toho spoustu sedělo na zdejší okultistku Loskotovou.

4 Nicolaes Nicolaes | 23. dubna 2017 v 17:03 | Reagovat

[3]: Děkuji, jsem rád, když čtu, že se mé články realitě příliš nevzdalují. Ano, nechtějí, jsou jako rozjetý parní válec, je to těžké.

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 24. dubna 2017 v 19:48 | Reagovat

A co má člověk dělat, když už si přizná, že je neurotikem v tom slova smyslu, jaký tu popisuješ, ale ještě s tímto vědomím neumí pracovat?

6 Nicolaes Nicolaes | 25. dubna 2017 v 0:48 | Reagovat

[5]: Vadim Zeland - Ovlivňování reality, u těchto knih jsem začal já, buď člověk přijme nepřijatelné, nebo ne :-) často to nepřijatelné je to, co člověk nevidí a z ároveň to potřebuje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama