Vše za kouzlo

9. dubna 2017 v 15:33 | Mikoláš Chromík |  O životě
Asi všichni máme svá přání, tím vše začíná - cesta, ale i trápení pro ty, kteří nevědí, jak začít jednat. Někdo přání volá do nebes k Bohu, a někdo ho vyslovuje, když padá hvězda. Přání jako takové nemá vůbec žádnou moc, právě naopak, existence takového přání plýtvá neefektivně s psychickou energií člověka. Omlouvám se, že začínám takto pesimisticky, nebojte, vše se v průběhu čtení vyjasní. Pokud se však tato energie, nahromaděná přáním, ihned využívá k jednání, je to už něco jiného! Není však jednání, jako jednání. Například se říká, že čím více o něco usilujeme, tím více se nám to vzdaluje. Ale proč? Tak nějak intuitivně jsme si na tato tvrzení zvykli, ale dá se to alespoň nějak opodstatnit?

Třeba nakonec výsledku dosáhneme, ale ten pocit radosti se při jednom druhu jednání zcela určitě vzdálí. Tento druh jednání bychom mohli nazvat bojem, úsilím, snahami či starostmi. Jednoduše, představte si, že si těmito metodami snažíte získat dítě - budete ho tím dusit a vždy bude mít tendenci dělat přesný opak toho, co po něm chcete.

Potom je tu druhý druh jednání, jedná se o zušlechťování sama sebe. Máme představu sama sebe, jací bychom chtěli být třeba za 5 let. Chcete umět Francouzsky? Chcete umět programovat? Mít vypracované tělo? To vše zvyšuje naši hodnotu, cenu. Zdokonaluje nás to tím, že hledáme sami sebe v té pravé podobě jako lidi s lidskou duší. Čím více na sobě pracujete, tím více se dostáváte do kontaktu se situacemi, které byste jinak museli usilovat.

A teď vyvstává otázka - jaký je skutečný rozdíl mezi těmito přístupy, proč vlastně jeden funguje a druhý ne? Na tuto otázku jsem hledal odpověď několik měsíců. Ukazuje se jedna velmi zvláštní věc - základní charakteristikou světa je trh s volnými tržními mechanismy. Je úplně ve všem, i v mezilidských vztazích. Když si přečtete něco od Ludwiga von Missese, ekonoma minulého století, který byl významným obhájcem volného trhu, zjistíte, že podal nespočet důkazů proto, že jakýkoliv zásah do trhu = zlo.

To je ono - první druh jednání představuje soustavné zasahování do vztahů mezi tebou a tvým okolím. Do toho okolí patří úplně všechno, jak lidé, tak příroda.

Když se podíváme na Wikipedii, tak tam je trh definován takto: "Trh se ustaví vždy tam, kde jednotliví aktéři mohou svobodně sledovat svůj zájem, tedy všechny směny jsou pouze dobrovolné (k jednotlivé směně dojde tehdy, pokud jde pro obě strany výhodná)."

Z toho vyplývá, že jakmile zasahujeme, tak přerušujeme jednu zásadní podmínku dobrovolnost - svobodu jednání druhých. Tehdy se svět (v němž je charakteristika trhu protkaná) adekvátně, stejnou měrou otáčí proti nám, je to stejné, jako akce a reakce. Vybočujeme-li se svým jednáním mimo trh (svět) tvrdě narážíme na stěnu.

Takže tímto by bylo konečně nějak exaktněji vysvětleno ono tradované tvrzení, že "o co usilujeme, to se nám vzdaluje". Jak to ale uchopit prakticky? Z toho všeho vyplývá, že tam venku není možné nic získat vlastním úsilím tak, abychom z toho měli skutečně nezaměnitelně úžasný pocit. Pokud se chceme svátečně radovat, tak to musíme nechat k sobě přijít. Zde se skrývá jádro věci - jestli to má přijít a přijít dříve, nežli později - musí svět okolo nás vidět naše vlastní kouzlo, naši víru v naše vlastní hodnoty, to určí naši cenu na tomto trhu. To jediné co má skutečný smysl, je právě toto, zvyšovat svou vlastní cenu na trhu! Když zaléváte kouzlo své vlastní osobnosti, přitahujete pozornost světa.

Čím je na trhu udaná cena? Třeba tím, jestli je daný produkt nedostatkový a podle toho, vy jako majitel zásob určíte cenu, pokud víte, že je o zboží zájem a je ho venku málo, jistě vyšvihnete cenu nahoru. A pak je tu konkurence, která prodává něco stejného, ještě na ni záleží, za kolik budete prodávat. Představte si sami sebe, jako to zboží, je tu však jedna podstatná věc! Každý z nás je jedinečný, proto může mít nevyčíslitelnou hodnotu - až nekonečnou. To nás dělí od obyčejného zboží a představuje to zároveň předpověď o potenciálu každého z nás - je nekonečný, můžeme dosáhnout všeho, na co pomyslíme.

Bez vlastního úsilí někde tam venku, není to úžasné?! Jaké je ale postavení rozumu, strategie a podobně? Jak rozum vlastně využíváme, nebo jak bychom ho měli využívat?

Již od základní školy jsme byli nuceni řešit (bojovat) nějaké problémy, které nám zadal někdo jiný a my nevěděli proč je řešit, ale řeš je, jinak dostaneš za 5, nebo dudku! V práci je to to samé, akorát se místo známek dávají ubohé drobáky (myslím čistě situaci v ČR). Všechna společenství své členy nutí dělat jednu a tu samou věc, nutí je chovat se stejně. Udělají také vše proto, jen aby se jako společenství udržela i za cenu nehrubé nelogičnosti.

Naučili nás hloupé soutěži (viz. méněcennost), byli jsme donuceni se jeden mezi druhým porovnávat se ("hehé, tys dostal za 4 a já za 1". Zde jsme se učili strategiím, jak se tvrdě prosadit, za cenu čehokoliv - takto nás společnost naprogramovala, náš rozum naprogramovala tak, abychom ho používali k vymýšlení strategie, jaké nejlepší prostředky na cestě k cíli použít a jak je použít. Hlavně abychom vytřeli zrak druhým.

Kde jsme ale my? Kde je práce na nás samotných, na našich hodnotách? Osobně, když jsem něco prezentoval před lidmi na soutěžích, tak jsem nejprve používal 1. druh jednání, ale později jsem začal používat 2. druh, aniž bych si to uvědomoval. Zkusil jsem použít jednu zvláštní metodu - vzdát se boje, nechtít vyhrát, ale pak jsem se pozastavil a řekl jsem si: "A o co tu vlastně jde, když nechci vyhrát?". Tehdy jsem prohlédl, že vždy, když nás někdo nutí bojovat, snažit se a starat se o to, aby všechno vyšlo, tak když se toho vzdáte, tak uvidíte celou pravdu a že skutečnost je mnohem jednodušší, než se zdá. V mém případě jsem si uvědomil, že vůbec nejde vlastně o soutěž, ale o lidi, něco jim předat, sám sebe, tak, aby je to zaujalo, a když jsem před ně předstupoval, tak jsem si je vždy představoval dobře pobavené a nadšené.

Zde se dostáváme k tomu, co chci vyjádřit, že skutečnou úlohou rozumu je vybírat to nejlepší konečné řešení, které bychom si přáli. Pokud budeme chtít po rozumu, aby vymýšlel strategie, jak dosáhnout toho, či tamtoho v průběhu cesty, budeme narážet, to rozum neumí, dělá chyby.

Když jsem na toto přišel, co se týče prezentací, tak jsem přestal vážně nějakou soutěž vnímat, užíval jsem si to a pak jsem si připadal jako nájezdný loupeživý pirát, co oslavuje loupež století. Všichni byli donuceni se snažit, jen já ne, pro mě to byla velká zábava.

Chceme-li skutečně něco dokázat, musíme postupovat nekonvenčním způsobem, lidi okolo nás nám říkají, že nejsme dostatečně zkušení, že nám chybí toto a tamto, tak by ses měl raději zařadit zpět splnit si povinnosti a sklapnout. Když oni tak velmi věří v to, že jejich řešení je jediné správné a že bychom se měli tedy chovat stejně, tak se zeptejme "A co ta víra přinesla tobě samému? Jen se na sebe koukni!" Nenechme si radit! Nikdo nemá manuál na náš život a nikdy mít nebude. Jak jsem psal výše "Udělají také vše proto, jen aby se jako společenství udržela i za cenu nehrubé nelogičnosti."

Jaké-si nutkání k boji vzniká v situacích kde je větší počet potenciálních kandidátů na počtem omezená, daná místa. Vzniká potřeba jistoty a to nás provokuje, začínáme myslet nad volbou těch nejlepších prostředků k dosažení cíle. Vše nás to odrazuje od nás samotných, od tužeb své vlastní duše a brání nám to vidět to, o co skutečně v takovýchto situacích vlastně běží. Přestáváme respektovat své vlastní zájmy ve prospěch někoho úplně jiného.

Vezměme si jako příklad takového Alexandra Velikého, ten při svém tažení vždycky dělat pravý opak toho, co mu jeho zkušení generálové radili. Jeho osobnost mnoho lidí, včetně mě, doposud fascinuje tím, jak se dokázal rychle a pevně rozhodnout pro něco, co bylo velmi neobvyklé, netypické, nekonvenční. Budeme-li kráčet po stále stejných, vyšlapaných cestičkách, nic tam nenajdeme, vše tam bylo již dávno sebráno.

Zahodíme-li strach, který v nás vzbuzuje nejistota, zjistíme, že bojovat či o něco usilovat vůbec nemusíme. Můžeme se vzdát čehokoliv - kromě toho, co nás samotné definuje, toho, co děláme rádi, když jsme sami - toho se nikdy člověk nesmí vzdát. To jest recept na kouzlo vlastní osobnosti. Můžete být v klidu, ti co tohle neví, dříve nebo později díky svému vlastnímu úsilí (a chybám) odpadnou a vy získáte razantně navrch, příležitost bude vaše, aniž byste hnuli prstem. V momentě, kdy se vzdáme boje o svůj vlastní význam ve věci, o kterou usilujeme, se nám vždy vyjasní hlava, protože se objeví nové informace, které řeknou, že vše je skutečně v pohodě.

Máte pocit, že něco ohrožuje vaše zájmy? Nevadí! Stejně nakonec dojdete tam kam chcete, nenechte se znepokojit a pokračujte klidným tancem dál. Buďte elegantní ať se děje cokoliv, jinak reakce plynoucí ze strachu opět vše zboří. (více zde)

Úloha rozumu spočívá čistě v tvorbě obrazu výsledné skutečnosti, kterou si přejeme, v chápání sama sebe a nalézání své vlastní dokonalosti skrze překonávání svých vlastních hranic. To je celé, můžeme se vzdát soudu, vypočítavosti, boje, který se za nimi skrývá - po tomto poznání jsou již zastaralé, barbarské, beze smyslu. Nižší třída.

Jsi tu jen ty, tvá duše + rozum, které musí být v souladu, a svět. Svět se modelově chová jako osoba, jaký vztah máme s ním, takový on má vztah s námi. Je to jako zrcadlo. Všechny tyto věci si musí nějak k sobě najít cestu a pak je vše prostě v pohodě. Problém je, že jsme až příliš moc naučeni bojovat a tak k tomu, co naše vlastní duše vlastně chce, moc nepřihlížíme. Je to virus. To co skutečně chceme, jsou vztahy jakéhokoliv druhu a ty buď vzniknou samy, nebo nejsou a čím více se budeme snažit je navodit, tím hůře pro nás. Je to trh. Když se boje vzdáte, uvědomíte si, že není důvod se znepokojovat a začnete pracovat sami na sobě, budete nadšení, protože budete dělat to, co máte rádi, nebo to, co přímo milujete. A pak se k vám bez starostí na dosah přiblíží příležitosti, které reagují právě na toto kouzlo osobnosti. Vítězství jde tam, kde je milováno.
Rozum, který bojuje, je velmi omezený. Čím více bojů vzdáte, tím větší možnosti sami pro sebe objevíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama