Víra a akceschopnost

24. června 2017 v 11:05 | Mikoláš Chromík |  O životě


Přátelé, čím více se o světě a jeho skrytých principech dozvíte, či dočtete, tím více jste zmateni. Omlouvám se, že opět zním hned ze začátku, tak pesimisticky, docházím k tomu, že je pro člověka nezbytné dovolit si tu malou hloupost jménem "vlastní názor", bez něho nemůžete nic.

Osobně jsem v současnosti jaksi navýšil svou potřebu číst, kam mě má intuice jen dovede, to si přečtu. Můj přehled se tak stává rozšířenější, a co mě těší nejvíce, jedná se o rozhled, který mě duševně těší. Ideje svobody jednotlivce a společnosti, otázky svědomí a morálky a toho, jak být správný, jsou prostě fascinující. Uvědomil jsem se však jednu věc, již vůbec nejsem ten člověk, jakým jsem kdysi byl, dříve jsem byl schopný odhodlaně tvrdit, že mám pravdu!

Uvědomil jsem si, že hlupáci často říkají, že mají pravdu a neukazují při tom žádné pochyby. Již jsem se tolikrát přesvědčil, díky mým velkým autorům, že jsem se v mnoha věcech mýlil a musel to vše přehodnotit. A to je ono, tomuhle není konce, jednoduše existují tisíce názorů na každou drobnost, které mohou být dobře podložené.

Je správné sice, svůj přerostlý egoismus tímto sebevzděláním trochu srazit abychom se mohli rozhlédnout po různých možnostech. Zaručeně je dobré o možnostech mít povědomí, ale je tu ta věc, že pokud budeme mít až příliš mnoho možností, nebudeme schopní mezi nimi efektivně volit. To je zvláštní zjištěni! A potvrdila mi to i jedna kniha, zabývající se psychologií rozhodování. Naše ego, je potřebné, naše pocity jsou darem, bez kterého by nic nebylo. Dnes se v psychologii rozhodování přikládá velký význam intuici, neznámo jak, jsou pocity pro dobré rozhodnutí klíčové.

Lidé, kteří mají specificky poraněný přední lalok mozku, nejsou schopní se rozhodovat, protože mají racionální smýšlení úplně oddělené od emocí. Jinými slovy, v našem kontextu, můžete toho vědět, kolik jen chcete, ale vůbec vám to nepomůže se pro cokoliv rozhodovat. Často jsme odkázáni na své city a bojíme se, neboť před námi je vše nejisté.

Jak by se dalo čekat, opakem strachu je víra. U Tomáše G. Masaryka, jsem byl poučen, že morálka, to jest víra ve vlastní přesvědčení. Nesmíme ustupovat z toho, kdo jme, kým jsme a jaké máme hodnoty. Avšak, opakuji, je zkázou, pokud si myslíme, že máme pravdu, nad kterou ničehož není. Zdá se to v rozporu, ale nemusí být. Záleží na tom, jestli naše víra respektuje druhé, nebo ne.

Víte, tento blog jsem založil, protože jsem se chtěl podělit o své cestě za hledáním oné vytoužené absolutní pravdy, která vše řídí. Našel jsem ji, ale úplně vyvrátila můj počáteční stimul, se kterým jsem ji začal hledat…. Jednoduše, ta pravda zní, že všichni okolo sebe stavíme svůj "pravdivý" svět, tyto světy jsou si navzájem rovnocenné a proto nemá smysl, aby jeden, soudil svět druhého.

Tento poznatek se stal základem mé víry. Myslet si zatvrzele, že mám pravdu, má katastrofální důsledky pro naše vztahy. Všichni se snaží mít "pravdu", je to chiméra, za kterou se všichni ženou. Lidi neradi od vás uslyší, že se mýlí. Pravdu, tak jak ji myslíme, mít nemůžeme, protože neexistuje.

Moje víra, se zakládá na tom, že existuje Bůh, který stvořil svět s člověkem, kterému propůjčil zvláštní práva. Chci jen poznamenat, že vůbec není důležité, jakým způsobem došlo k tomu stvoření, ani evoluce mi není již cizí. Ta práva, to jsou práva tvořit a k tomu, abychom mohli tvořit, potřebujeme specifické přesvědčení. Bůh je v roli diváka, nic víc, ani míň, zkrátka se baví naší tvorbou, nebo to bylo v jeho původním úmyslu. Člověka neomezil, dal mu svobodnou vůli v tom, že může tvořit i zlo, mám však za to, že to mu již takovou radost nedělá a to my cítíme, skrze pocity.

Taková je má víra, kterou jsem si sám vytvořil, musel jsem překonat mnoho dogmat, kterým jsem věřil, abych mohl přistoupit k takto odvážnému vyznání. Bůh rovnoprávný (nebo takřka rovnoprávný) s člověkem, člověk mající jeho práva tvořit. Když netvoříme, máme depresi, neplníme svůj účel.

Chtěl jsem se s vámi podělit o to metafyzické, v co věřím, protože, člověk nerozumí všemu a potřebuje víru, jakési zjednodušení, tahák, který mu pomáhá vypořádat se s mnohými situacemi, samostatně a zodpovědně.

Když budeme v nějaké situaci potřebovat rozhodnutí, pak pocity, intuice musí mít nejhlavnější slovo, to ony nás dělají tou osobností, kterou jsme a musíme jim tedy věřit. Vždy je otázkou, co je správné a odpověď na ni je pokaždé jiná. Každý případ je speciální, náš rozum nás jen někdy klame, a snaží se to vše nějak škatulkovat do společných kolonek. Bez víry není možný skok dopředu, vždy najdete mnohá pro a proti a čím více jich naleznete, tím těžší volba bude.

Zklamání nás potkat může, to patří k životu, ale má smysl pro humor, nechce lidi zklamat pokaždé. Říkám si, že bychom si měli užívat i zklamání, to že máme možnost být zklamáni, to je báječné. Výhra i prohra jsou pro mě stále výhrou, protože mohu pořád hrát, to je na životě skutečně super, vždy mohu začít hrát znovu, změnit hru, i hračky.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. června 2017 v 13:39 | Reagovat

No, já moc na pocity nechci dávat. Protože  mám za to, že spíš pocity nás někdy klamou a v takovém případě může pomoct právě rozum. Myslím, že je to docela časté. Pocity jde lehce ovlivňovat, zatímco rozum je takový stálejší.

2 Nicolaes Nicolaes | 24. června 2017 v 14:43 | Reagovat

[1]: Nene, to je omyl, stejně nakonec, vždycky, když se rozhodneme, stojí za tím pocity, rozum neumí rozhodovat. To je výsledkem už i vědeckého bádání, člověk to nevnímá, ale je to tak. I vrcholoví manažeři anonymně přiznali, že využívají při svých rozhodnutích spíše intuici, než rozumovou analýzu.

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 26. června 2017 v 19:21 | Reagovat

To já se rozhoduji jen tehdy, když rozum i intuice říká to samé.  Ale protože se to málo kdy, tak se nerozhodnu skoro v ničem. Nejsem schopná se ani rozhodnout, jakou knížku si chci půjčit v knihovně a tak odcházím bez knihy. A dobře mi tak. :-)

4 Nicolaes Nicolaes | 26. června 2017 v 19:55 | Reagovat

[3]: Soulad mezi rozumem a duší je samozřejmě ideální :) Asi u tebe převažuje rozumová složka, která nedá intuici se projevit, proto se nemůžeš rozhodnout :)

5 D D | Web | 28. června 2017 v 13:46 | Reagovat

Pokud nás neovlivňuje rozum, jak je potom se sebeovládáním? Nepokradeš, nepožádáš manželku bližního svého.... ;-)  :-D

6 Nicolaes Nicolaes | 28. června 2017 v 21:03 | Reagovat

[5]: Pokud se snažíme vědomě ovlivňovat city, tedy rozumem, stejně se to nakonec projeví a čím více se o to snažíme, tím je ten dopad větší :) City nejsou v rozporu s morálkou, právě naopak, ony ji tvoří

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama