Já, svět a sex

24. srpna 2017 v 21:54 | Mikoláš Chromík |  O životě
Cítím se tak úplný. Když si člověk nechává své city pro sebe a nedává je na obdiv a nechává se jimi vnitřně prostoupit, pozná tu nejsilnější magii radostného života. Když podáváte své city ven, obvykle za to něco čekáte a vniká závislost, to již není radost, ale starost o investici.

Bránil jsem se vše povýšit na vztah, protože mi to přišlo moc jednoduché, ale případ za případem, stále jsem více přesvědčen, že vztahy jsou klíčové a že jsou vše. Vztah mám se světem a lidmi. Prostředkem, nebo nositelem vztahu je komunikace. A o tom vlastně asi je celé mé dosavadní snažení, objevit základní principy této komunikace. Je to neustálé přibližování se jeden k druhému.

Hledáme takové složitosti, přitom stačí jediné, být vděčný, mít rád a být zvědavý. Toho, čeho jsme se domáhali, toho se již domáhat nemusíme. Život na naší planetě přirozeně sám plodí život, nemusíme se snažit něco měnit, či řešit, nic nemůžeme udělat lépe, to naše domýšlivost nás nutká. Komunikace, není nic jiného, než cestou ke sblížení a průsečíkem sblížení je splynutí. Splynutí, to je cíl. Dokonalá harmonie těla i duše. Harmonie já a okolí, ale přichází skrze mě. Skrze to, že to pochopím. Otevřu oči a uvidím skutečnost. Jak bych mohl splynout s okolím, když nevidím skutečné okolí?

To vede k otázce, co je skutečné. Přeji si být stručný, není to lehké. Možná, cestou, jak vidět skutečnost, je mít své okolí rád. Vše v okolí považovat za hosty ve vašem životě, nezávisle na vašich naučených představách, výchovou a kulturou. Když jdete za hostem, vnímáte ho, vítáte ho, nesnažíte se ho jakkoliv ovlivnit, zajímáte se o něj, jste zvědaví. V žádném případě ho nebudete přerušovat v řeči, necháte ho, aby si užil vaši přítomnost. Pak teprve komunikace vede ke sblížení. Druhý člověk vás nebude milovat díky vašim sebemenším přičiněním za tímto cílem, ale začíná to v momentě, kdy navenek tento cíl popřete! Skutečnost uvidíte, když se zbavíte pocitu důležitosti, že to či ono je pro vás důležitější, než tamto. Není. Vše se nakonec chová stejně, to jen naše hloupá mysl z toho občas něco většího, důležitějšího.

Právě vděčnost nám pomáhá si uvědomit, že to co máme teď, je už tak perfektní. Dává nám to již teď vše k tomu, aby bylo možno být sám sebou. Víc není třeba. A čím sami sebe máte uvnitř bohatšího, tím spíše můžete své hosty napojit nektarem své radosti. O tom přeci má správná párty být, aby se tam všichni cítili radostně, a nakonec tam sami budou chtít zůstat co nejdéle. Tak komunikace přináší sblížení.

Když budete důvěřovat v sami sebe, ve své schopnosti, není třeba se snažit. Není třeba je ukazovat. Není třeba s nimi usilovat. Lidé jsou například posedlí sexem. Chtějí ho snad za každou cenu, věří, že je to uvolní a kdesi cosi. Uvědomil jsem si jednu věc, sex není prostředkem k uspokojení jen těla, ale je to cíl komunikace. Sex je totiž splynutí jednoho v druhém, orgasmus.

Když se řekne slovo sex, vidíme v tom něco jiného. Klam hříšnosti, který není skutečný. Představa, kterou jsme výchovou a společenskou psychózou získali o sexu, není popisem skutečnosti, toho, co sex skutečně představuje. Je to cíl komunikace, sbližování, není to čokoláda, nebo pivo. Sex stojí za vznikem života, jsem tu díky němu já i ty, proč bychom se měli za něco takového stydět? Tam, kde je krása, tam se věci přibližují a tam je i sex, nevnímáš-li sex, nevidíš celou krásu, nevidíš celou podstatu a kvintesenci života. Sex, jako cíl.

Pak už není sex jen ukojením mezi dvěma těly, ale splynutím s celým okolním světem. Nenávist a nevraživost se stává neznámou, proto bylo v minulosti do představ o sexu zasahováno, muži museli znát nenávist, aby zabíjeli jiné muže. Žijeme-li ve splynutí, je pro nás přítelem každý, bez ohledu na vyznání víry, příslušnosti k rase a podobně. Všichni jsou hosté, po kterých nic nevyžadujeme, ale jen takto si od nich přeci můžeme vzít to nejlepší, z celku jejich osobnosti, díky které jich máte rádi. Není důležité, jak je člověk jiný, to jak je jiný, je potřebné, to nás obohacuje. Proto splynutí je všechno. A splynout se světem lze jen tehdy, kdy radost v sobě cítíme, dáváme po nezištných kapičkách a zpět se nám vrací více, než bychom sami čekali. Ale neočekáváme!!!

O kapičku více a vzniká nárok, který je prostě odpudivý. O kapičku méně a je to, jako byste neexistovali. Nechme lidi bavit se tak, jak se bavit chtějí, teď a tady. Sledujme slovesa, co chtějí činit, a slaďte to v ten moment, i když vás něco nutká obhájit své postoje (tj. uvolnění se). Skutečnou odměnou není to, že svůj názor obhájíte, ale vzájemný pocit radosti po celé této příležitosti, která skončí. Nadšenost z takového setkání se objeví sama, je to potěšující, když jste se rozhodli souznít.

Snad bych mohl tento typ komunikace označit za lásku. A sex bez takové lásky nemá smysl, nemá smysl o takový "sex" usilovat. Protože takový sex je jen plýtváním energií, je to jen ta čokoláda. Má smysl, pokud je to vrcholem snahy o to nejvěrnější porozumění a poznání jeden druhého na té nejzákladnější, nejvnitřnější úrovni. Proto říkám, že je cílem. Je tím nejbližším, blizoučkým kontaktem. Pokud čokoládový sex nemá smysl, ale tento ano, tak se k němu nedostanete jinak, než skrze snahu porozumět. Cesta k němu už sama o sobě v sobě skrývá nebývalá pozitiva, svět to oplácí. Láska je tak silný cit, že ve spojení s racionálním pohyblivým obrazem toho, co si přejete, svět materializuje tento obraz do reality.

Cítím se tak úplný, protože konečně všechno dává smysl, učil jsem se, chyboval jen proto, abych se naučil, že se nic učit nemusím. Že prostě nechat být, a žít si svým stylem vše okolo nás, stačí. Veškeré formy myšlení, které se snaží vše popsat, a zachytit do nějakého generálního rámce, tuto podstatu jen znásilňují. Nejsou žádné formy, vše se mění, nemá tedy smysl popisovat a pojmenovávat. Příliš myslet a rozvíjet své pojetí světa se snaží ten, kdo ztratil důvěru ve své schopnosti, narazil na něco, co ho zasáhlo a snaží se to tím vyrovnat. Chce neomylný návod na to, jak se zachovat v každé situaci. Žádný takový neexistuje. Je to škoda, i moudrý člověk si zaslouží radost a právě takoví lidé, ve víře ve vlastní schopnosti, nám chybí.

Zlovůle se šíří, když tito lidé zůstávají nečinní kvůli klamné iluzi vlastní neschopnosti. Jak sebedůvěru nalézt? Popři, že cokoliv chceš při komunikaci s okolím, nemáš potřebu o to bojovat. Bojují ti, co nevěří, že si to dobré zaslouží. Pak při cestě za splynutím zjistíš, že to, co v tobě vyvolávalo hněv a nenávist či vztek, to již v tobě nevyvolává. Najednou to uvidíš jasně s porozuměním.

Mě pomohlo velmi už to, že jsem začal mít v úctě to, co sex znamená pro ženy, jakou sílu to pro ně má a proto my muži bychom měli být o to opatrnější a ohleduplnější.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. srpna 2017 v 5:40 | Reagovat

Ty jseš ezoterik, nevídáno!

2 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 16:40 | Reagovat

Nevím, co bereš za drogy, ale chci to taky.

3 Mikoláš Mikoláš | 25. srpna 2017 v 17:22 | Reagovat

[2]: :-* kdybych měl kámo, tak ti nedám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama