Metafyzika vztahů

2. srpna 2017 v 16:47 | Mikoláš Chromík |  O životě

Tento článek navazuje na poznatky z předešlého článku s názvem "Láska a svět". Momentálně jsem se začal věnovat přímo vztahům, protože je to mé nejslabší místo, na kterém jsem se rozhodl zapracovat. Tuším, že to je poslední věc, kterou musím dokončit mou postneurotickou revoluci osobnosti. Začneme pojmem autority.

Autority, těmi se to okolo nás jen hemží, jsou všude. Vychovatelé, kazatelé, učitelé, lékaři, úředníci, politikové a zapšklí starci s patentem na pravdu. Všechny je souhrně nazvěme vychovateli. Mají jedno společné, nemají vlastní názor, svědomí, které by je nutilo tento názor zušlechťovat. Prosím, neříkám, že všichni jsou takoví. Jejich "pravdy" dokazují na základě velikosti přízně od ostatních hlupáků, kteří jim uvěří. Nechceš-li se poddat, musíme tě vychovat! Což není nic jiného než programování našeho podvědomí hrozbami trestu, strachem tak, abyste vy zavrhli své postoje a zařadili se tak, jak to od vás očekávají.

Dávej pozor! Seď rovně! Pozor, toto způsobuje rakovinu, infarkt .... Nejezdě te tam, hrozí nebezpečí ohrožující život. Chovej se slušně! Nevykládej nesmysly! Nechoď pozdě! Nedělej to, to je hřích! Mohli bychom pokračovat do nekonečna, podobnými příkazy jsme tak obklopeni, že už si toho ani neuvědomujeme. Je tu jeden podstatný rys, většinu takových příkazů nelze splnit a to úmyslně. Všimněte si, že nepodávají návody, či metody, jak je splnit. Ty budeš opakovaně selhávat a oni ti to budou opakovaně opakovat, aby v tobě vzbudili pocit viny a to je ono. Zdají se být dokonalým zlatým kotoučem na nebi bez poskvrny a hlupák, který této falši uvěří, se na nich stává závislý. Příjdeš si pro radu a oni ti řeknou jen bezvýznamné "No tak musíš toto a toto", které opět nedokážeš splnit. Tak tě udržují tam, kde tě chtějí mít. Přijal jsi iluzi neschopnosti. Kdyby začali podávat metody, jejich autorita by se rozpadla, stal by ses samočinně výkonným jedincem, který žádnou autoritu nad sebou již nepotřebuje. Z vychovatele by se nevyhnutelně musel stát partner.

Autority se snaží převzít zodpovědnost jedinců na sebe, to však ale neznamená, že jsou schopní být zodpovědní sami za sebe a k sobě. Se zodpovědností se váže osobní svoboda. Berou-li zodpovědnost, berou si i tvoji svobodu. To je archaismus, hiearchický způsob existence společnosti, kde uvědomělosti jedince není třeba, ba dokonce je nežádoucí! Uvědomělý člověk se nenechá zařadit, zotročit a ovládat. Přeje si být svobodný a šťastný. Odtud plyne skutečný význam a smysl vztahů, dobrých vztahů.

Výsledkem předešlého článku "Láska a svět" je poznání, že v životě má smysl jen to, co lze ovlivnit - tedy sama sebe, to jediné lze ovlivnit. Budete-li sahat na partnerovy postoje a diktovat mu, co má dělat, již se stavíte do drzé role autority. Partnerský vztah se začne pomalu, ale jistě rozpadat. Proč? Protože začíná postrádat smysl. V partnerství si musí být každý vědom své vlastní zodpovědnosti a musí ji sám pro sebe vlastnit a ne vlastnit zodpovědnost druhého. Snažíte-li se převzít zodpovědnost za partnera, pomáhat mu, aniž by se snažil sám postavit na nohy, vzniká vztah závislosti, ne vztah partnerský. Nakonec to někoho zničí, objeví se nadbytečný potenciál, který plyne ze starosti. Partnerství nemůže přinášet starost (alespoň ne věčně, prdnou vám nervy), ale radost oběma stranám, smyslem takového vztahu je řešení společného problému - jak být šťastnější a svobodnější. Štěstí a svoboda se stává automaticky obecným cílem a smyslem jedince, jakmile se stane samostatně uvědomělým.

Vztahy mají smysl, pokud oběma stranám vztah napomáhá k tomuto cíli. Pokud napomáhá, automaticky se dostavuje pocit naplnění, který nám dovoluje, abychom byli za takový vztah rádi. Základní technikou, jak toho docílit, je zřejmě ta, že se více ptáte a zajímáte, než oznamujete a tedy diktujete. Vztah má smysl díky tomu, že se oba jedinci díky němu dokáží ovlivnit s cílem obohatit své já na cestě za svobodou a životní radostí. Když oba získávají ze vztahu více, než do něj investovali.

Proto není předpokladěm pro dobrý vztah rovnost, protože by se nedokázali zůčastněnci doplňovat. Nepotřebujete se dozvědět to, co již znáte. Naštěstí jsme povětšinou všichni jedineční a uvědomělí jsou tím tuplem jedineční. Vůbec nejdůležitější podmíkou, pro dobrý vztah je zušlechťování sama sebe. Milování sama sebe. Obětujete-li sama sebe ve prospěch "vztahu", pak ztrácíte výhodu, díky které má vztah smysl. V určitých schopnostech a vlastnostech se musíme navzájem převyšovat. Jinak ztrácíte pro partnera hodnotu. Veškerý potenciál pro jakékoliv partnerství se nachází se nachází přímo v tobě. Tebou to počíná i končí. Měl by ses starat o to, aby jsi byl uvnitř radostný, nemůžeš předávat a pomáhat k radosti, když sám šťastný nejsi. Nemůžeš ovlivnit vlastními silami druhé, aby se štěstí kolektivně objevilo. Měl by jsi sám rozjímat nad tím, co vlastně chceš.

Zde se dostáváme k soudu, posuzování druhých jednotlivců a skupin lidí. Soudy totiž vycházejí z toho, co nechceš a ne toho, co chceš. Soudíš-li, mění se tvá identita. Můžeme se to představit na jednoduchém příkladu, kdy se tento jev objevuje automaticky a okamžitě. Pokud víš, že soudy jsou špatné a dostaneš se do kontaktu s člověkem, který je tak trochu zapšklý, soudí, soudí každého, kdo okolo vás projde. To nám zachvíli začne lést na nervy a jakmile se od něj dostaneme dál, do jiné společnosti, vzpomeneme ho, a postěžujeme si ve stylu "Ten člověk pořád někoho soudí, to je prostě strašné....". Aniž byste si toho byli vědomi, dopustili jste se pokrytectví, sami jste se stali tím, co jste začali posuzovat - soudcem, změnila se vaše identita.

Funguje to i opačně, jsme li otrávení a v napětí, jsme ve stavu, který nechceme a soudíme - automaticky. Místo, abychom se věnovali svému šťěstí, debilně se snažíme ovlivňovat okolí, k našemu obrazu, svými ubohými silami. Nakonec se z nás stává to, co soudíme. Objevil jsem to sám na sobě. Je to zákeřné. Příliš jsem bojoval za svobodu, vyvyšoval liberální hodnoty 19. století (které se prosadily v Anglii a USA a po válečných letech zanikly) a odsuzoval, i když racionálně a podloženě, totalitní autoritářské systémy typu monarchie, diktatury, komunismu a socialismu. Jsem v podstatě vzbouřenec proti systému současnosti. Tímto procesem souzení se ze vzbouřenců za svobodu, opakovaně v historii stávali tím co odsuzovali - utlačovateli. Nejpatrnějším historickým příkladem jsou právě socialisté. Ti se objevili, aby svrhli vládu despotických aristokratů, tedy malé bohaté menšiny držící v rukou absolutní moc nad většinou, výsledkem bylo, že se sami stali despotickými aristokraty.

Sám jsem na sobě objevil rysy diktátorské, autoritářské povahy, avšak díky tomuto uvědomění příčny, jsem se začal léčit (sám samozřejmě). Již se nesnažím poučovat a přesvědčovat, nýbrž jen podávat doporučení, jejichž přijetí musí být co nejmaximálněji dobrovolné. Tímto jsem se definitivně vzdal možnosti aktivní angažovanosti v politice, protože politikové současnosti nejsou nic jiného, než násilníci, vychovatelé. Chceme-li změnit stát k tomu, aby stát tu byl jako služba pro nás a nikoliv my jako sluhové pro stát, musíme začít u sebe a to tím, že se staneme jako jednotlivci uvědomělí. Naše demokracie v současnosti nefunguje, protože většinové obyvatelstvo není uvědomělé (omlouvám se za soud), volíme ty, co nám berou vlastní zodpovědnost, kdy se jim to hodí a v momentě, kdy oni mají udělat zodpovědné rozhodnutí, svalují odpovědnost na nás (např. referendem). My ale nejsme ti vládcové, co mají sloužit, to oni. Nemohu změnit společnost vlastní silou, mohu jen pomoci těm, co se chtějí stát uvědomělými a to je ta správná cesta. Zbavit se vlastní touhy po autoritě, se kterou bych měl něco měnit, ale dopomoci druhým k uvědomění si své vlastní jedinečnosti a individuality, pokud chtějí, což je opět vztah, který má smysl. Nenucený, který může druhým navodit pocit radosti z poznání na cestě ke skutečné svobodě a štěstí, to by přeci mělo být společným cílem nás všech.

K tomu, aby partnerské vztahy mohly fungovat a pokud si přejete mít takový vztah, musíte se něčeho vzdát. Nacházíme se v neustálém napětí, když se snažíme zdokonalovat v čemkoliv, nebo pracovat na čemkoliv, napětí narůstá. Měli byste si najít čas na uvolnění, relaxaci. Potřebujete totiž energii na to, abyste se o partnera mohli zajímat. Musíte se vzdát snahy o zdokonalování čehokoliv v ten pravý čas, jinak to bude na škodu samotného sebezdokonalení. Každý den by měl být pro nás cyklem napětí a uvolnění. Když jsem v napětí, zahlcuji druhé svou drzostí, pořád něco podávám, aniž bych tušil, zda o to druhá strana má zájem. Měl jsem iluzi, že nedokáži být protivný i když jsem pod tlakem, nebo hodně unavený, spletl jsem se, jsem nepříjemný jiným způsobem, který jsem si neuvědomoval. Opět, každé partnerství začíná i končí v nás, nemáte-li se rádi, nemohou vás mít rádi druzí, uvolněte se! Nenamlouvej-te si, že jste stejně přes to všechno v pohodě. Jsme jen lidé.

Tímto špatným přístupem můžete vztah přivést do krize, pokud však v dostatečném předstihu přiznáte porážku, nic neztratíte, získáte čas na nalezení příčiny problému, který můžete následně vyřešit. Hra se hraje dál a pokud si z partnera uděláte, výše zmíněným přístupem, přítele, není ani třeba vyhrávat. Když děláte to, co máte rádi, vědomí soutěže mizí. Ale jakmile se oběvují autoritářské tendence, soutěž se objeví a chudák partner se po nějakou dobu snaží s vámi držet krok a začne upozorňovat na svůj význam. Vzdáte-li se však boje o svůj význam a nahradíte ho zájmem, začne vztah opět dávat smysl a vědomí významu každého z partnerů se stane konstatnou, o kterou není třeba usilovat. Všichni jsme výjimeční a nikdo nemá právo tvrdit opak, nikdo nám to nemůže vzít.

Na celém tomto článku můžete vidět, jak nám okolní společnost založená na autoritářském principu vryla pod kůži a do podvědomí autoritářské tendence. Zamýšlím se nad tím, že asi právě proto tu máme tak málo nefalešných návodů typu "Jak na vztahy?", všimněte si, že snad žádná z autorit nic neodhaluje o svém osobním životě, o podstatě lásky a sexuálním tématům se úplně vyhýbají. Pořád nás vydržují v napětí a o vztazích a sexu se stydíme otevřeně mluvit. Pak se nemáme divit, že vztahy nefungují a většina manželství se prostě rozpadne. Zvrácené náboženské a puritánské představy o vztazích a sexu nám pořád komplikují život. Je a bylo do toho neustále zasahováno - šlechtické právo první noci, křesťanství nám ukládá, že sex je možné mít jen za účelem potomka, vášnivá láska, která se skutečně jen darem okamžiku, je zakázána a dosud se za ni stydíme. Musíme být otevření, poznávat se a zajímat se.

Tak rádi bychom se dozvěděli, co je tajemství dobrých vztahů, ale je to promlčeno. Tady to tak nebude, já se podělím. I když, věřím tomu, že ty autority samy neumějí vést skutečně dobré vztahy, a pro mocenské zájmy se snaží o podporu jejich disfunkčnosti. Nezvladatelná agresivita u mužů, která by jinak byla u mužů díky přirozenému sexuálnímu životu v harmonii s láskou, vede k celospolečenským konfliktům. Mocenské zájmy autorit jdou přímo proti harmonickému způsobu života jednotlivce. Proti svobonému a radostnému světu bez násilí. Je zajímavé si uvědomit, že za tím vším pořád stojí ona zrádná iluze neschopnosti.

U mužů se vyskytuje ještě jeden zásadní neduh, dělají z žen své lovecké trofeje, přitom zapomínají, že to ony jsou těmi, co si vybírají své partnery. Muži mohou dělat jediné, nabízet své hodnoty, ale nevnucovat je, opět ten pošetilý boj o vlastní význam. Přijměme ho jako konstantu, kterou přece není nutné pořád bůh ví jak okázale prezentovat. Dělej co tě naplňuje, ovlivňuj jen sebe a čiň se sám spokojeným. Vzdáš se toho a získáš to. Pak i potřeba ukázat triumf zmizí.

Děkuji, že jsem se donutil k zájmu o tuto problematiku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 12:54 | Reagovat

Ne, křesťanství se nesnaží nijak komplikovat život. Pouze hlásá, jak je to správné ve věcech vztahů a sexuálního života. A pokud člověk bude žít správně, tak ho to povede ke svobodě. Sice to není nic snadného v téhle oblasti, ale díky správnému chování by pak zmizelo spousta jiných problémů. Obecněji jsem o něčem takovém psal zde http://astaer.blog.cz/1511/zapomenuta-svoboda. Dneska můžeme pozorovat přímo, kolik problémů se objevuje. Lidi se rozvádějí, pak tím trpí jejich děti. Jiní už ani nevstupují do manželství a žijí přelétavým životem. Mají děti s kdekým. Pak z tohohle všeho taky plynou různé problémové příbuzenské vztahy, spory o majetek atd. A pořád si někdo stěžuje, jak mu ten druhý ublížil, že ho podvedl s někým jiným, sex lidi zredukovali na sobecké ukájení a jsou tím zcela ovládáni. To žádná svoboda není.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 3. srpna 2017 v 13:42 | Reagovat

To je pravda, že pokud má člověk rád sám sebe, bude mít dobré vztahy s ostatními. Protože člověk, který se ve své podstatě nesnáší si ani nedovede připustit, že by ho někdo mohl mít rád, a tak ho sám od sebe odežene svým přístupem. To mám vypozorované sama na sobě.

3 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 14:57 | Reagovat

[1]: Když je sex závislostí, tak to svoboda není, ale přijímat jakékoliv kolektivní představy o tom, jak já mám vést svůj život odmítám, to přeci musí poznat každý člověk sám .... Komplikuje to život právě proto, že autoritativně se zasahuje do našeho jednání, snaží se ho ovládat .... ale to jsem v článku popsal

4 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 14:58 | Reagovat

[2]: Jak prosté že? :)

5 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 16:26 | Reagovat

[1]: Schválně jestli víš, co v USA vedlo v 80. letech k rapidnímu poklesu kriminality? :) Zjišťovali a zjišťovali a přišli na to, že za to mohlo rozhodnutí nejvyššího soudu, které povolilo potraty. Již se nerodily děti nevychovávané a bez rodin.  Velmi křesťanské že? A jak to pomohlo. I ženy potřebují odpuštění, když udělají jakoukoliv chybu, na to ale ten váš láskyplný bůh zapomíná. To,o čem se tu bavíme, jsou všechno zákonitosti, které můžeme objevit sami a když sami otevřeme oči a budeme hledat, tak nalezneme .... davovou ideologii k tomu nepotřebujeme, ta nám právě zaslepuje tento zrak, který přichází na skutečná řešení.

6 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 16:55 | Reagovat

[5]: Aha, takže k poklesu kriminality došlo tak, že byly povoleny jiné kriminální činy. :-x
Vždyť ale křesťanství právě mluví o zákonitostech, jejichž dodržování vede k lepšímu životu, a naopak jejich nedodržování k neštěstí. Moudrý člověk se nechá poučit.

7 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 17:14 | Reagovat

[6]: Sám jsem byl křesťan, vím o co vám jde. Věříte svému dogmatům (které jsou v rozporu se skutečnou realitou), které neumíte ověřit, umíte jen říct, že to je "správné" a tím to hasne. Už se ale s křesťany nedohaduji .... vzdávám se ...

8 Psychopathic-rainbow Psychopathic-rainbow | Web | 3. srpna 2017 v 17:39 | Reagovat

[7]: Kašli na to, jen vnucují SVOU správnou představu o životě ostatním..A vše ostatní je přece špatné ...:D

Ale tak to nedělají jen křesťani, žejo....:-)

9 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 17:46 | Reagovat

[8]: :-))))

10 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 19:39 | Reagovat

[7]: Jsi si jistý, že jsi někdy křesťanem byl? Katolická církev neříká jen, že je něco správné, ale také proč to správné je a to ostatní proč správné není.
Ty věříš svým "dogmatům", která zde čtenářům předkládáš. Proč bychom měli zrovna tobě věřit?

[8]: Nikdo nic nevnucuje. Každý člověk je jen postaven před rozhodnutí, jestli přijme pravdivé učení, nebo ho odmítne. Ale někteří lidé budou pravdu odmítat, dokud tvrdě nenarazí. A někteří budou odmítat i po tom.
Nějaké vnucování nikdo nemá co křesťanům vyčítat, dělají to víceméně všichni, i atheisti. Problém je, že teda křesťan nemůže prakticky vůbec nic říct, protože ho hned všichni osočujou z nějakýho vnucování. V mnoha případech se ve skutečnosti o žádné vnucování nejedná, to jen nekřesťani jsou hned agresivní. Že ano? ;-)

11 Psychopathic-rainbow Psychopathic-rainbow | Web | 3. srpna 2017 v 19:53 | Reagovat

[10]: Co já vím, jestli jsou "nekřesťani agresivní"...Jestli to byla narážka na mě, tak se teda mýlíš, mě taková blbost nevytočí :D

Mě prostě přijde vtipné to, co píšeš..celkem se bavím nad tím, jak si někdo myslí ,že pravda může být jen jedna..:)))

12 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 20:09 | Reagovat

[11]: (Nevím jak ty, ale většina atheistů tak reaguje, co vím.)
Ale vždyť pravda JE pouze jedna. V logice se označuje 1 a nepravda 0. A není nic mezi tím. :-)

13 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 23:08 | Reagovat

[12]: Jsem raději ve spojení s ateisty, než s těmi, co věří něčemu, co si nedokáži v reálném životě ověřit :-) Jedna pravda? Víš kolik násilí bylo nabácháno kvůli honbě za jednou pravdou? Uvědomuješ si, jaký disrespekt to chová vůči ostatním? Jestli chcete respekt pro sebe, respektujte druhé, jinak máte smůlu .... Tohle co prezentuješ, je jen čistý diktát ... který nemáš podložený

14 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 23:09 | Reagovat

[10]: Prezentuji, co jsem ve svém životě poznal, nechceš li to respektovat, nemusíš, nemusí tě to zajímat .... nemám potřebu tě přesvědčovat, pochop to

15 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 23:13 | Reagovat

[10]: Se svou neuctivostí a nechápavostí vůči ženám ses už tady sám ponížil, tvé dogma tě ponížilo

16 Nicolaes Nicolaes | 3. srpna 2017 v 23:30 | Reagovat

Na mém blogu nejsi ve světě objektivní pravdy, která je klamem podsouvaným hlupákům,ale ve světě pochopením pro své já i toho druhého. Nejsem již křesťanem, protože jsem se rozhodl neznásilňovat druhé svým názorem, ale respektovat názory druhých.

17 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 23:34 | Reagovat

[13]: Život podle evangelia je ověřený spoustou lidí, nejlépe je to vidět na světcích.
Ale nemůžu za to, že si všechno bereš hned osobně. Diktát? Nic takového nepíšu a nevidím. To zcela špatně chápeš moje slova.
[14]: Tak to asi nebylo moc nic hezkého. To mě mrzí. Možná si tedy doopravdové křesťanství nepoznal. Čas začít poznávat ne lidi, ale autentickou nauku.

[15]: A timhle komentářem se snažíš o co? Kde vidíš neuctivost k ženám? Kde jsem o nich psal, prosim tebe? Ani čárku, tak si přestaň vymýšlet.

18 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. srpna 2017 v 23:47 | Reagovat

[16]: Nezlob se, ale nebudu respektovat urážky křesťanství, které nazýváš jako zvrácené. Ty snad respektuješ někoho, kdo by nadával tvojí mámě?
Mě tenhle tvůj pohled na křesťanství přišel chybný. Proto jsem se ozval v prvním komentáři. Až do mého komentáře pod číslem 6 to byla normální diskuse. Další reakce už jen vyjadřovaly typické předsudky vůči křesťanům.
Je to vaše věc. Jen by bylo dobré, když už chcete odsuzovat křesťanství, abyste si při tom nevyráběli slaměný panáky (straw man).

19 Psychopathic-rainbow Psychopathic-rainbow | Web | 4. srpna 2017 v 8:08 | Reagovat

Achjo :)...ať si každý dělá co chce.

Kdo se chce řídit podle nějaké knihy která je údajně "svatá", podle názorů na svět ostatních, jeho věc.

Člověk by měl přece sám poznat co je správné a co není, co je správné pro něj, jeho dobro a spokojenost...A ano, zároveň umět respektovat i ostatní, a pokud nechce respektovat, TAK JE ASPOŇ NEOMEZOVAT A NESNAŽIT SE JIM PŘIKAZOVAT A SHAZOVAT TO, ŽE VĚŘÍ NĚČEMU JINÉMU. 8-O

Ušít stejný metr pro všechny , stejná pravidla a tak dále, může znít sice spravedlivě, ale každý člověk se rodí  s jiným záměrem,povahou, smyslem  života ...

Lidé nepotřebují někoho, kdo je bude vést, ukazovat jim cestu a říkat, co mají dělat. Potřebují někoho, s kým budou diskutovat, kdo jim bude pomáhat a podporovat je. Ale na svou cestu a smysl by prostě měli přijít sami.

Kdo věří JEN jedné pravdě, tak je to pro mě hodně smutný...
Ona totiž není jenom jedna realita....Realita je opravdu hodně tvárná. :-)

No, tady už asi psát nebudu pod tento článek, diskuze by měly mít smysl a měly by spíš člověku rozšířit obzory, ne?
Tady se řeší akorát píčoviny..

Tak si to tu užijte pánové. :D  :D

20 Nicolaes Nicolaes | 4. srpna 2017 v 9:10 | Reagovat

[18]: Normální Diskuze to byla po 5, pak ses vybarvil, tak to nesnášej :) , ti ti říkám, tady prezentuji své názory a to, že to neumíš zkousnout je čistě jen tvůj problém :D :D

21 Nicolaes Nicolaes | 4. srpna 2017 v 9:15 | Reagovat

A momentálně nemám sebemenší důvody slevit ani z jediné čárky :) , takže se s tím vyrovnej chlape

22 Asterius Asterius | E-mail | Web | 4. srpna 2017 v 9:36 | Reagovat

[21]: To slevovat nemusíš. Jen bys měl dokázat v diskusi, že to, co tvrdíš o křesťanství, tak skutečně je. Ale obávám se, že znám křesťanskou nauku líp než ty, takže se nejspíš budeš v téhle věci mýlit. ;-)

23 Nicolaes Nicolaes | 4. srpna 2017 v 9:52 | Reagovat

[22]: Bavíš se o tom s člověkem, který by křesťanství svrhl z povrchu zemského, kdyby dostal byť jen na okamžik jedinou příležitost ..... Nic ti dokazovat nemusím, protože dopředu vím, že svá dogmata neumíte obhájit, já podávám tvrdá data, skutečné vlastnoruční poznání. Nemám potřebu se obhajovat před někým, kdo je právě tohoto neschopen.

24 Nicolaes Nicolaes | 4. srpna 2017 v 9:52 | Reagovat

[22]: Bavíš se o tom s člověkem, který by křesťanství svrhl z povrchu zemského, kdyby dostal byť jen na okamžik jedinou příležitost ..... Nic ti dokazovat nemusím, protože dopředu vím, že svá dogmata neumíte obhájit, já podávám tvrdá data, skutečné vlastnoruční poznání. Nemám potřebu se obhajovat před někým, kdo je právě tohoto neschopen.

25 Akja Akja | Web | 8. srpna 2017 v 21:01 | Reagovat

:-) Cha, cha, kluci, hezky se tady dohadujete. Jsem starší nežli vy a něco vám řeknu - náboženství nás zotročilo, k ničemu jinému nebylo, zapomeňte na něj a žijte!!!! Žijte láskou, ta má vždycky pravdu...

26 Nicolaes Nicolaes | 10. srpna 2017 v 13:41 | Reagovat

[25]: Děkuji za hezké přání :-)

27 Akja Akja | Web | 12. srpna 2017 v 22:55 | Reagovat

[26]: :-)  :-)

28 Marcela Marcela | 28. srpna 2017 v 15:26 | Reagovat

Jediné co Nás ve světě  rozděluje je právě to náboženství.Vždy to tak bylo, je  a zřejmě bude, pokud nepochopíme, že v každém člověku je kousek Boha. Jenomže hodně lidí žije v iluzi, který Nám tak systém zařídil( omlouvám se za soud), a že se mu to daří. :-)

29 Marcela Marcela | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 15:27 | Reagovat

[2]: Je to tak, taky to tak vnímám ze svých zkušeností :-)

30 Nicolaes Nicolaes | 28. srpna 2017 v 15:40 | Reagovat

[29]: Děkuji, také se omlouvám za soudy, je těžké se jim vyhnout, ale někdy snad člověk na něco potřebuje poukázat :-) ... to co nás rozděluje je mysl, její pochody, to, jak se necháváme svazovat standarty, pochopil jsem, že srdce a radost, která z něj vychází, nás může spojovat, až příliš moc se snažíme uchopit myšlenky druhých :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama