O pravdě

5. srpna 2017 v 11:54 | Mikoláš Chromík |  O retuši současnosti
Již jsem o povaze pravdy psal, ale rozhodl jsem se, že o ní napíši z hlediska jejích důsledků.

Pravda v naší přírodě, jejiž součástí jsme, má docela jinou povahu, než jak se nám na první pohled může zdát. Autority nám vštěpily o pravdě představu, že se jedná o pravidlo, které fungují plošně napříč společností, pro všechny a vše stejně. To má nevyhnutelně za následek nevraživost vůči lidem, kteří z jakéhokoliv důvodu takovou pravdu nedodržují a třeba ani dodržovat nemohou. Prostředkem k vynucování takové pravdy je šikana v různých podobách a to i takových, kdy se to šikanou nenazývá a vybírají pro to legálnější označení. Jako třeba vymáhání platnosti zákona.

Nemluvě o tom, že davové honby zajedinou "opravdovou" pravdou způsobily ty největší a nejbrutálnější krveprolití v naší historii.

Dalším závažným důsledkem takové objektivní generální pravdy je vynucené sebeobjetování, objetování se pro druhé na úkor zájmů toho, kdo má pomáhat. Jedná se o klam, který jednotlivci brání mít skutečnou zodpovědnost sama za sebe. Pomáhajícího to jednoduše vyžírá zevnitř, čím více pomáhá, tím více sám sebe přesvědčuje o beznadějnosti života ve svém světě. Člověku, který si totiž není ochoten pomoci sám sobě, skutečně pomoci nedokážeme do toho koneného stavu, kdy už pomoci nepotřebuje.

Druhému lze pomoci pouze v případě, kdy je navázán smysluplný vztah, kdy druhý se spíše inspiruje od toho člověka, co je v pořádku. Je si tedy vědom vlastní zodpovědnosti, že se musí naučit řešit problémy sám.

Není-li si toho vědom, pak se stává závislým na svém okolí. Což vede ke ztrátě svobody. Podle autorit je dodržování objektivní pravdy zárukou svobody a tady vidíte, že je to klam. Je to jen cesta, jak oslabit zodpovědnost člověka tak, aby se stal závislý na příkazech autorit. Pomáhající se beznadějně přesvědčí, že autority mají pravdu, že bez dodržování stanovených pravidel by celý systém zkolaboval a ti co pomoc bezvděčně a nedůvtipně pobírají, přijímají iluzi své neschopnosti a stávájí se jednoduše, na řízeném systému autoritami, závislí a tedy nesvobodní.

Naštěstí je skutečná pravda trochu jiná a je přirozenou vlastností našeho světa, nenechá se žádnými způsoby potlačit. Ať už jsou autority sebemocnější. Ona pravda totiž není objektivní, ale subjektivní. Naučil jsem se hledat svou pravdu tam, kde by ji nikoho hledat nenapadlo, a to v sobě.

Lidské společenství se podobá bublinám a každou z těchto bublin řídí prohnaní jedinci - skupina autorit. Potřebují, aby je "lidské jednotky" uvnitř bublin bezvýhradně poslouchaly a podařilo se jim něco velkého, strašného, na co dodnes bolestivě doplácíme.

Podařilo se jim změnit emocionální kontext slov, názvů filozofických soustav, které pečují o osobní svobodu jednotlivce a vybízejí ho k vlastní kreativí činnosti.

Názvy, které jsem prozatím objevil, které byly takto zmanipulovány, jsou individualismus, liberalismus (z Angl. a USA 19. stol.), kapitalismus, volná soutěž, fanatismus a egoismus. Dnes již mezi tyto pojmy můžeme zařadit i demokracii. Věřím, že v naprosté většině z vás tyto názvy vyvolali negativní pocit. To autority provedly záměrně!!! Všechno to jsou totiž ideje, které nám mohou napomoci se osvobodit od vlivu bubliny skrze uvědomění si sebe sama (sami se přesvědčete a něco si o nich pročtěte).

City nás totiž ovládají, to si ty potvory uvědomili a zneužili toho. Máme se studiu těchto idejí vyhnout, rovnou je hned zavrhovat, aniž bychom o nich skutečně něco věděli. Byli jsme podvedeni. Poznali jsme zlé a na dobré jsme zapoměli.

Nicmně příroda nikoliv, my zapomínáme, ona ne, svoboda je jejím skutečným zákonem. Vždycky se najdou jednotlivci, jako já, kterým něco na celkovém stavu věcí nehraje. Dokonce i když se necháme nevědomky spoutat, tak nás začne tlačit nějaká, duševní choroba například, a trápí nás tak moc a tak dlouho, dokud na tento podvod nepříjdeme. Jakmile se nám to vyjasní, tak do nás příjde druhý dech života a nemoc zmizí. Skutečně, svoboda je vlastností přírody a když víte, že její síly stojí za vámi, tak nám to dává vítr do plachet, abychom mohli skutečně stát za skutečnou morální pravdou, že skutečnou morálnou je zkoumat svět vlastníma očima, mít svůj vlastní názor a zároveň plně respektovat názory druhých.

Vím, že nám individualistům síla přírody pomáhá v našem jednání. Nikdy předtím jsem totiž okolo sebe neviděl tolik lidí, co si tyto skutečnosti uvědomují a začínají si uvědomovat.

Dokonce se již rodí i děti, s přirozeným vzdorem vůči autoritám. Můžeme si oprávněně dovolit mít naději. Mám víru, která mi dovoluje tančit v řetězech a být ve svém prostém člověčím já svobodným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 9. srpna 2017 v 21:49 | Reagovat

Doufám, že ti snad nebude vadit mých pár všetečných poznámek. :-)

Pravda v sobě? Jak tomu mám rozumět?
Pravda v přírodě - co to má znamenat?
Nějak se moc upínáš na nerozumnou přírodu.
A koho vlastně míníš označením "autority"?
Možná si měl ještě na úplném začátku pojem pravdy definovat, aby to pak nebylo „jeden o voze, druhý o koze“.

2 Nicolaes Nicolaes | 10. srpna 2017 v 10:16 | Reagovat

Měl jsem na mysli své vlastní poznání a ne to, že se budeš opírat o "pravdy" druhých a papouškovat je víš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama