Ženské právo na depresi

27. srpna 2017 v 12:57 | Mikoláš Chromík |  O životě
My muži jsme někdy vůči ženě v postavení mega-ochránců, co si myslí, že dokážou vše vyřešit. Toto chování je ale výsledkem hrubého nepochopení. Pak to nakonec přeroste v postoj "Tak si dělej, co chceš, mě to už nezajímá! Stará zas prudí..., jdem na pivo!", to rozhodně taky není správné. Začíná to však tou touhou zasahovat (řešit), když se nad ženskou duší objevují mrákoty. Jediným řešením je tyto depresivní epizody respektovat, ale ne utíkat.

Je to žena a spolu s tím si musíme uvědomit spoustu věcí, které na povrchu vidět nelze. Biologicky je složitější než muži, je uzpůsobená k tomu, aby rodila život a to už je něco! Chemická složitost pochodů v jejich tělech přesahuje naše nejbujnější představy, věřím, že i proto jsou v mnoha ohledech psychicky vyspělejší, protože toto utáhnout sílou vůle je skutečné umění a před tím je třeba mít úctu. Je to žena, toto je žena, spousta lidí se do vztahů hrne jakoby povinností, ale přehlíží tato základní fakta. Je pak docela hloupé, když se muž chová tak, jako když ženu už nechce a jakoby ji chtěl změnit. Opakuji toto je žena. Muž by si měl být své volby vědom už na počátku.

Po celá tisíciletí bylo s ženami nakládáno, jako s něčím nižším, disrespekt. A i dnes musí ženy uhýbat dychtivým, povrchním náletům mužů. Mám s tím vlastní zkušenost, kdysi dávno jsem se omylem registroval na seznamce jako žena. Ani fotka tam nebyla a už muži psali a jak vytrvale, až s neurotickým úsilím. To jaké zhovadilosti jsou schopni ze sebe dostat, no prostě čuměl jsem a zastyděl jsem se za naše mužské plemeno.

Pak se musí rozhodovat o spoustě věcí a častěji než muži a též se snažit o seberealizaci, kde se ne vždy může dařit. To vše jsou věci, které ji berou energii vůle, s pomocí které právě řídí své jednání a projev pocitů, které jsou na rozdíl od mužů umocněné na druhou. Ale ani já nevím, co vše se v jejich hlavách děje, jen si to snažím představit.

Já jsem na jedné straně a ona na druhé a mezi námi z jedné strany neprůhledné a neprůstřelné sklo, které je tak dlouho neprůhledné z její strany, jak si sama bude přát. V tomto momentě nemůžete nic, spolu s temnými myšlenkami do jejího světa přicházejí těžké bouřkové mraky. Vaše naivita chce přenést trochu toho Slunce na vaši straně na její stranu, to ale nejde, brání si svoji depresi a bouřkové mraky se stahují k sobě ještě více a dokonce začínají přecházet na moji stranu. To je ten zásah, mé hloupé neuvědomělé snahy o řešení.

Temné myšlenky se objevují i u mě, stále více, čím více volám a řvu a biji na toto neprůstřelné sklo, ale na druhou stranu nic nepřechází. Nic tam není vyslyšeno a ani být nemůže. Objevuje se vztek a strach, naučil jsem se však jednu věc, že přesně v těchto momentech jsme náchylní k tomu, zapomínat na to vše, co již mezi námi bylo, to krásné, to, za co stálo ji poznat a znát. Lidé mají tendenci na to v těchto situacích zapomínat, tomu se už ale vyhýbám a tady to začne, probudím se. Uvědomím si, že mi moje mysl nalhává, že vidím věci špatně a nic není tak vážné, jak se mi vědomí snaží namluvit.

Víte, vy nemůžete udělat nic víc, než že jen zůstanete a budete dál malovat své obrazy a ona buď vedle začne na své plátno malovat taky, nebo ne, může se inspirovat, nemusí a o tom to celé je, to je celý recept. Toto bych asi nazval skutečným nefalšovaným sebevědomím muže, být v klidu a dále zkrášlovat svůj svět při víře, že ta druhá polovička se přidá a nepochybuje o tom, že se přidá. Zůstane pevný v tom, co dělá.

Není na tom co měnit, je to naše drzost si to myslet (zásah = zlo). Mít v mysli a v paměti již to dobré a vzdát se nedbalé touhy pořád něco řešit, to je podstatné.

To je skutečná síla a láska, vidět, jak se žena trápí a vědět, že nic dělat nesmím, ale věřit, že to zvládne, na znamení (samo pro sebe) této důvěry si dávám symbolicky ruce za záda. Dokážou to, jsou naučené a vybavené, jde zde ale třeba vzájemné důvěry. Je to těžké, ale jinak byste ji mohli ublížit.

Nechte ji být takovou, jaká je, vždyť právě proto jsme ji vůbec začali milovat. Všechno se mění a vaše postoje budou odměněny, nakonec světlo z vaší strany prosvítá na její polovinu, a ona se na vás podívá a usměje se. Je to, jakoby si vzpomněla také, musíme ji to ale umožnit. To kdy a jak si vzpomene, to nemáme žádnou šanci ovlivnit. Víte, ta stěna, do které jste předtím tak neurvale bušili, je stěna respektu, a může být stále silnější, má svůj význam. Musíme se naučit respektovat a pak se začnou dít i zázraky, stěny začnou padat a objeví se brány spojení. Bude fajn, když tam to světlo někde bude čekat.

Poznámka: Ne, že by to takto vždy muselo být, ale toto je můj hlavní model, který pod tím vždycky je. Vždy je třeba ke každé situaci přistupovat speciálně, pokud možno.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | E-mail | Web | 27. srpna 2017 v 15:18 | Reagovat

To by si měl přečíst káždý muž :-), ale i ženy. Je dobré když se muž podívá ženským pohledem a platí to i naopak. Žena by se měla naučit vnímat i muže. Muži mají jednodušší myšlení kdežto ženy si i sami dělají myšlení těžší než je potřeba :-D. Je pravda, že ženy bývají od mužů nepochopeny, jenomže je to i naopak ;-) Toť můj názor a zkušenosti ....  jinak  hezky napsané :-)

2 Mikoláš Mikoláš | 27. srpna 2017 v 15:21 | Reagovat

[1]: Děkuji :) ano, no, já si myslím, že to jde jedno s druhým :) , že možná i můžeme být příčinou ženských zmatků v hlavě :) , ale asi ne vždy, s tím souhlasím :)

3 Eliss Eliss | Web | 27. srpna 2017 v 17:19 | Reagovat

Moc pěkný článek, zase z jiného úhlu pohledu :-)

4 Mikoláš Mikoláš | 27. srpna 2017 v 19:47 | Reagovat

[3]: děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama