Březen 2018

Tohle si opakuj

15. března 2018 v 13:14 | Mikoláš Chromík |  O životě
"Hoď svým srdcem a dožeň ho!" Tak praví jedno arabské přísloví. Roky mi jeho správný smysl unikal. Až donedávna. Toto přísloví obsahuje skrytý recept na to, jak nalézt harmonii mezi rozumem a srdcem, tedy mezi duší a tím organizátorem co máte v hlavě.

Znamená to rozhodovat se o své cestě srdcem, intuicí a rozumem tuto cestu udržovat, nenechat se zvyklat vnějšími vlivy, nebo vlastními pochybnostmi. Tohle ale musíme svůj rozum naučit dělat! On je totiž šíleným organizátorem, který se vyvinul, abychom obstáli v evolučním boji o přežití. To jediné, co umí, je organizovaně pochybovat, negovat, negativně myslet, pokud ho nenaučíte něco jiného.

Je to mimo jednotu duše a rozumu, je to přímo organizovaný zločin vůči duši, který probíhá imrvére. Jednou jsem se pozastavil nad tím, jak šíleně dobrý v tom je, neustále vrací vzpomínky kdy ti bylo trapně, nebo co jste dělali špatně, průsery prostě ... Někomu mozek dělá ještě větší naschvály, dík za ten můj. A pak, my žijeme konfliktem! Nevadí že ten kretén začal, ale já budu pokračovat!!! Jsme v tom pokračování tak dobří, že pokračujeme dokonce i poté, co jsme již daleko od tohoto člověka, se kterým jsme byli v konfliktu.

Pořááád to v té hlavě jede dokolečka a už si vymýšlí scénáře, kterým se chcete vyhnout a hned několik. Nevyhneme, i když říkáme že nechceme, takhle to nefunguje. Děje se prostě to, že myslíte na negativní záležitosti, o kterých víte (rozum), že je nechcete a zároveň cítíte (srdce), že je nechcete. Celá osobnost je v negativním módu a přitahuje do svého života skutečné negativní věci, události. Jednota duše a rozumu může být negativní, nebo pozitivní, když je dosaženo jednoty, dochází k pozvolné materializaci toho, co v těch představách je.

Pak si říkám, co je na přitahování toho lepšího života težké, když to jde tak snadno s přitáhnutím toho horšího. Prostě to obrátím ne? Tak prosté. Budu myslet na věci, o kterých vím, že je chci a u kterých mi srdce dává kladnou odezvu, že se mu také hodně líbí, u kterých říká "To je úžasné". To ale není celé, důležitá je otázka "Jak?"


Doteď jsem psal o věcech, které tu už psány byly, teď začne nová, originální část. (Pro čtenáře, kteří mou tvorbu znají)

Je třeba se probudit, protože spíte! I když máte otevřené oči a čtete tento článek, spíte! Kdybych teď za váma vlezl do pokoje a obul se do vašeho hudebního vkusu, tak se začnete hádat. Spíte. Děje se to totiž úplně stejně jako ve snu! Ten sen většinou totiž neovládáte, celý scénář se odehrává a vy jste jen kolečkem ve stroji. Jen reagujete na akce ve scénáři. Nikdo vám ale neřekl, že reagovat nemusíte, pokud nechcete. To musíme svůj rozum naučit.

To nazvěme probuzením. Když vás něco vtahuje do konfliktu, podívejte se na celou situaci z pohledu jiné osoby, tuto úžasnou vlastnost máme jako lidi jediní v celé zvířecí říši. Představuji si, kde se nacházím vůči místnosti a vším, co v ní je. Najednou to pro vás není osobní, to co se vás chtělo dotknout, se vás již nemůže dotknout. Vážně! Napomáhá ještě jedno uvědomění, že člověk, který se s váma chce např. hádat, nedělá to z vlastní vůle. On totiž sám spí. Něco mimo něj, scénář, ho vede, resp. nechá se jím vést.

Teď si uvědomme ještě další věc. Že kdybychom se probudili všichni, tak poznáme, že snad 95% (5% přikládám např. gen. vadám) lidí jsou dobré podstaty a kdyby jednali s okolím na základě této podstaty, byli by takoví, že byste je dokázali všechny milovat. Pak si uvědomíte, že když vás něčím chtěl naštvat člověk, o kterém víte že je v jádru dobrý, že za to ve skutečnosti nemůže! To je ten trik, to jsou poznání, která vám dovolí nenechat se těmi negativními pocity zachytit. Víte, že vás ve skutečnosti obklopuje dobro a vy jste jeho součástí, pak, když se na vás někdo naježí, už to nebudete brát vážně, bude vám to připadat jako omyl, jako úlet, groteskní zjev. Můžete se tomu zasmát. No jo, těch věcí k uvědomění je víc, sorry ...

Jednoduše řečeno, nejsou to oni, co se vás snaží naštvat, jsou to chvíle, kdy se nechávají ovládat něčím jiným, spící to nepozná, probuzenému je to jasné. Spící se s vervou pustí do sebe. Přestanete vyžadovat odpuštění, protože zjišťujete, že vlastně není co odpouštět.

Nemusí se to týkat vyloženě konfliktu, můžete dělat něco špatně a srdce vám dává najevo, že to špatné je. Mozek, borec, ví jak vás donutit dělat to co se vám nelíbí. Ideou. Některé myšlenky nejsou vaše, jsou přejaté a často se maskují za ctnosti. My jsme schopní myšlenkou, či ideologií ospravedlňovat násilí na svém srdci a tedy na sobě samých. Je to nedůstojná výmluva pro vlastní slabost ubránit se tomu, co se nás snaží ovládnout (za snahami ovládat stojí jistá entita, ale probírat to by bylo na dlouho, někde to nazývám kyvadlem, jinde sociálním organismem). Máme zdůvodněmé proč to děláme a často tam je slovo "musím". Člověk, který je probuzený říká "chci". Člověk, který je probuzený, přestane své srdce trápit myšlenkami a představami, či činy, které se mu nelíbí a začne mu naslouchat, začne pozorovat, co se v tom jeho srdci vlastně děje.

Chvíli, možná delší chvíli, to bude obtížné a budete se toho bát, ale to pomine, jakmile totiž své srdce pozorujete, postupně se uklidňuje. Já to mám již tak, že kdykoli pocítím nějakou negaci, tak mu říkám "Ale copak je, copak tě tak rozrušilo???" a rozmýšlím nad tím a naslouchám mu, dříve nebo později dostanu odpověď, kterou pochopí i můj rozum.

Cítit negaci ještě není spánek, je to forma komunikace s duší, když ten pocit ingnorujete a jedete dál jak parní válec, to je spánek. Cítit že je něco špatně a přitom si do mozku nutit představu, jak něco není hezké, nebo by nebylo hezké, to je rovněž spánek. Holá naivita. Sugesce. Nemůžete se nutit, něco cítit jinak. Můžete ale měnit pohledy. Jiný pohled na svět vás může přivést k lepšímu pocitu. Pro mě je tato změna pohledu nalezenou odpovědí, po které srdce volalo.

Někdy se může stát, že odpoveď jen tak nepříjde, prostě ji ještě nemáte v hlavě. Tak to na chvíli vzdejte, jděte číst knihu, nebo nechte ať vám někdo napíše, vystavte se situaci, kdy můžete někoho potkat. Poskytne vám to potřebnou kapku chaosu do toho organizovaného způsobu myšlení a dost možná vám během rozhovoru s někým jiným něco docvakne a vykřiknete "Heuréééka!!!"

Výsledkem těchto metod je, že vaše emoční naladění se přepne a budete moci přemýšlet o věcech, které chcete. Pak budete moci provozovat představy, které pozitivně procítíte. Budete mít na to energii, už se nenecháte vysávat tou neosobní mocí. Úplně stejně jako jste si představovali ty špatné věci, si začněte představovat ty dobré. Vše dělejte protože to chcete dělat! V tom "chci" je skutečně rozdíl. Lidé něco provádějí jen proto, aby se skrze to dostali k něčemu jinému (kvůli tomu říkají, že musí), nemilují to, jen toho využívají.

Pokud není láska nedotknutelná, není to láska, ale závislost o které se jen slovy a myšlenkami přesvědčujete, že to láska je. Je zajímavé sledovat, jak někteří protektivně tvrdí (poměrně vydatně), že někoho milují, ale v zápětí, jak tento konflikt pomine, přenesou ho na svého druha, udusí ho nedůvěrou a podezřívavostí. Láska je stav mysli, který na nikom nezávisí, proto je nedotknutelná. Jestli chováte k jednomu člověku city větší než je to obvyklé, pak pravděpodobně tou dobou máte horší vztahy s ostatními, pak o ni příjdete a cítíte se, jako byste zkrachovali. To není láska, láska je něco jiného.

Pravda je, že jste milovali málo, vědomá láska totiž miluje vše okolo sebe, nikomu žárlivě nestraní, to důležitost (z důležitosti vyoplývá pak závislost) ten vztah zabila a zabila všechny vaše vztahy. Láska funguje plošně, vyvěrá z vás do celého okolí, je-li je to jinak, je to destrukce. Chceme to dokázat, chceme ji (ženu) mít, ji, tu medaili, diplom a tak dále, je to virus nasazený do hlavy. Máte rádi ty bezcené a mrtvé medaile, nebo jste rádi za to, že děláte to co dělat chcete? Ocenění dělají z lidí kopie, zamyslete se proč. Ale co horšího, tyhle "medaile" mají v moci úplně zničit a znechutit to, co jste měli fakt rádi a neuvědomovali si to. Pracně hledáme pro co žít a i když byste to našli, tak byste to takto sami zahodili, není divu že pak je člověk naprosto ze života zmatený.

Když jsem v místnosti plných lidí, co chtějí něco dokázat, tak to přímo cítím ve vzduchu, to napětí. Každý chce ukázat, jaký je borec (a přednášící nachytat a ztrapnit). Spí, já nechci nic dokazovat, já to prostě dělám jen proto, že mě to baví a to je ono. Mějte představy a dělejte (jednejte) co vás baví. Tehdy žijete. Život nezačíná, tam, kde to nazýváme "až toho dosáhneme." Představujte si, protože si chcete představovat.

Když představování probíhá jinak, spíte, když sníte, protože chcete snít, je to vědommé snění. Když se utápíte v představách, vzpomínkách a podobně, které jsou často negativní, děláte to automaticky a proto si to tedy neuvědomujete a jedná se o nevědomé snění. Samozřejmě nemůžete celý život vědomě prosnít, ale musíte i jednat. Buď máte představy, nebo jednáte. Tak fungujeme, na tom není nic zvláštního.

Pak pochopíte, že v momentech, kdy nic zrovna neděláte, nechcete okolo sebe žádnou negaci, začnete si jí všímat u lidí a budete od ní utíkat, už se nebudete zapojovat a budete, tak jako já, přemýšlet nad tím, jak s těmito lidmi mít úspěšné vztahy, aniž byste si nechali otrávit mysl. Někdy je také dobré úplně vypnout, pozorovat svět okolo a nemyslet, jen pozorovat, z toho čerpáme sílu.

Shrnutí:

Jak prosté, hoď svým srdcem a dožeň ho ..., aneb představ si a jednej. V probuzení se skrývá láska, kterou není problém předávat těm, co neodmítají. Pak vidíte i v nich to dobro, co v nich dřímá, tohle je pro mě radost! Stačí malá laskavost a hned na člověku vidíte překvapení, částečné probuzení, na to není zvyklý! Celou dobu se jen předháníme a soupeříme, tohle ale pociťují jako velkou úlevu, takže to nezůstane bez povšimnutí.... :-) Prostě se najednou chováte jako nikdo jiný, je to překvapení. Není kam spěchat , můžeme mít čas na skutené ctnosti. Pořád se někam cpeme, hrneme, ale když všechno necháme volně, necháme dveře otevřené a věnujeme lidem pozornost, tak je to pro ně pocit, jako byste je nechali vyrůst, cítí se, že jim to konečně někdo dovolí a bez zbytečného doprošování, aby je někdo slyšel a viděl! Otevřeme oči a probuďme se, bděme!